Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Život rytíře

26. dubna 2011 v 21:26 | Maiki |  Jednorázovky
Jednou jsme mělu do školy napsat život rytíře.Občas takhle něco píšeme.Budu vám to sem postupně "házet" =D .Mám to ve složce vís,třeba příběh,který má 16 kapitol xD(tam sem se rozjela a nějak mi to vydrželo mnoo,teď sem to přestala psát,protože nemám nápad). No tak nebudu už dál kecat a dám to sem. =)

Vuala tady to je:

život rytíře
Jmenuji se Nikolaj Albrecht ,pocházím z obce jménem Roraka a rozhodl jsem se,vám ukázat,jak jsem se stal rytířem.
Vše začalo když mi bylo sedm let.V den mých sedmých narozenin k nám přijel nějaký rytíř.Měl krásnou zdobenou zbroj.Nevěděl jsem co se dělo a tal jsem jen přihlížel.Rytíř dlouho promlouval s mým otcem,který za chvíli někam odešel a vrátil se až po chvíli s truhlou plnou mých věcí.Poté ke mně přistoupil a řekl mi:"Synu.Od nynějška se budeš učit,jak být rytířem.Do učení tě vezme můj strýc z duhého kolene,Kristián Vytik."Měl jsem z toho ohromnou radost.Vždy jsem se chtěl stát rytířem a teď jsem mohl.Také mi otec řekl,že u pana Vytika budu bydlet.Trochu mne to zarazilo.Do této chvíle mne vychovávala chůva,s matkou jsem se stýkal jen při slavnostních večeřích a událostech a s otcem to bylo stejné.Chůvu jsem měl nadevše rád a nechtěl jsem se od ní hnout.Nakonec mne od ní museli násilým odtrhnout.
Do mých čtrnácti let jsem se cvičil v boji s kopím a mečem.Svého pána Kristiána jsem doprovázel na hony a jiné podobné akce.
V den mých patnáctých narozenin mi pan Kristián oznámil,že tréning bude ještě tvrdší než byl do této chvíle.Zděsil jsem se.Tréning mi do této chvíle připadal už tak těžký a nyní má být ještě těžší?! To snad ani není možné.Začínal jsem svého pána doprovázet na různé hostiny,křtiny,korunovace a podobné akce.Na těchto akcích jsem obsluhoval jak svého pána,tak i hosty.Pan Kristián mi vždy říkal:"Sleduj,jak jedí,pijí a hovoří.Jaké příbory jsou na jaké jídlo.Pozorně studuj chování mužů k ženám.To vše se ti bude v budoucnu hodit."Také,že jsem jeho slova poslechl.Pečlivě jsem zkoumal,jaké mají lidé ve vyšší společnosti návyky.V dny,kdy takovéto akce nebyli,mne pan Kristián cvičil v těžké zbroji dokavaď jsem nepadl únavou.Musel jsem v brnění přelézat vysoké zdi,hluboké příkopy a jiné nebezpečné nástrahy,které by mne mohly v životě rytíře čekat.Po večerech jsem pilně studoval legendy,které mi pan Kristián zadal.Tento koloběh života jsem musel vykonávat do svých sedmnácti let.
Když jsem dovršil sedmnácti let,tak jsem měl odjet daleko do světa vrtit se nejpozději do svých jednadvaceti let,ale podmínka byla vykonat nějaký veliký čin.Pokud to do svých jednadvacetilet nezvládnu,mohu si prý bloudit po tom světe tak dlouho,dokud nepadnu na zem jako shnilá švestka.Tři roky jsem bloudil světem.Už jsem myslel,že budu světem bludit do své smrti,ale naštěstí jsem se dozvěděl,že královstí Votryži ohrožuje strašlivá nestvůre.Je to prý lev,která má křídla dračí,ocas štíří a oči hadí.Je velký jako ten nejvyšší palác na světě.Neváhal jsem ani vteřinu a do královstvá Votryži jsem se vydal.Po dlouhém boji jsem nestvůru přemohl a mohl se vrátit do své rodné obce,abych byl pasován na skutečného rytíře.
Jelikož mi bylo pouze dvacet let,musel jsem několik měsíců čekat než budu mít jednadvacáté narozeniny.Týden po mých jednadvacátých nerozenináh jsem měl být pasován na rytíře.Brzy ráno jsem podstoupil očistnou koupel.Po koupeli jsem se v kostele před všemi přítomnými vyzpovídal ze všech svých hříchů.Po zpovědi mne odved li do komntany,kde mi oblékli bíle roucho,dva rytíři mne vzali za paže a vedli do kostela.Tam mne pasovali plochým mečem a já jsem pronesl slib.Poté mi každý z rytířů dal část výzbroje a já si ji oblékl.Po několikaleté službě jsem si našel svou družku jménem Isabel.Vzali jsme se a máme spolu dvě děti,syna Leonarda a dceru Leontýnu.


snad to přečtete =D áhoj Maiki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama