Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše genearce- 14. díl

13. února 2012 v 15:03 | Maiki |  Naše generace

Doma jsem si sedla ke stolu a znovu prolistovávala knihu. Hledala jsem kapitolu o soužití s Masarem. Nic. Ani tečka. Achjo. Padla jsem na knihu. Boha. Já to snad niky nenajdu. "Zkus si najít rejstřík." ozvalo se za mnou. Ve dveřích stála Eclaire. "Haha. Takhle kniha rejstřík nemá. Kdyby tě to zajímalo." odsekla jsem jí. "A co je to vůbec za knihu? Ukaž." přibližovala se ke stolu. Chtěla se knihy dotknout, ale hned stáhla ruku. "Au! Spálila jsem se. Co je to za knihu?" zeptala se a protřepávala si ruku. Zavřela jsem knihu a ukázala na titulek. "Bože. Takže ty… To ne. Onee-chan to nemůže." koktala ze sebe. Chtělo se jí brečet. "Eclaire, notak. Není to tak zlý. I já jsem mimo, ale tahle kniha mi může pomoct a já chci bejt zase normální. Hlavně nesmíš brečet. jo? No tak. A tu ruku si běž dát studenej obklad ju?" objala jsem ji kolem ramen. Jenom kývla a šla pryč. Já jsem šla dál listovat knížkou.
Listovala jsem knížkou pomalu, ale nikde nic. Kapitoly pořád nesly název jako : Musím jít dál, Vracím se zpátky, apod. Pohled mi padla na kapitolu s názvem : Spojení elementů. Co to je? Rokura měl podstaty chakry jako já. To bylo hned na první stránce. Ale že by je dokázal spojit? Že by mu vznikl led? Juj. Musim si to přečíst.
"Onee-chan. Pojď na večeři. Máme shushi." zavolala na mě Eclaire. "Hned jdu." odpověděla jsem a pořád upírala oči na stránku. Kapitolu jsem měla skoro dočtenou. Bylo tam taky hodně obrázků jako návody jak spojit dvě podstaty chakry. Nemílila jsem se. Rokura spojenim podstat utvořil led. Popisoval to do detailů. Dočetla jsem a šla se najíst. ¨
"Tak co kniha? Našla jsi už něco?" zeptala se Eclaire. "Mamka vyprskla vodu kterou zrovna pila a táta se zarazil. "J-jakou knihu? Neříkej mi, že čteš tu knihu, které se nikdy nemůže dotknout." mamčin hlas se třásl. Vypadala vyděšeně. " Tu knihu jsem jí půjčil, aby mohla lépe zvládnout Mas…" "Nevyslovuj to jméno!" zaječela na tátu mamka. Co jí je? "Nevyslovuj to jméno. Prosím. Když si vzpomenu co všechno se o něm říká běhá mi mráz po zádech. To jméno jsem poprvé uslyšela, když jsem se do téhle rodiny vdala a poznala její tajemství. Nenuťte mě to poslouchat u večeře." zajíkala se mamka. "Mami…" zašeptala jsem. Takhle jí neznám. Podívala se na mě pohledem, který kdyby mohl tak vraždí. "Co ty tu ještě děláš? Vypadni! Nechci tě tady vidět! Ty nejsi moje dcera! Nejsi! podívej se ty oči! Tak jasně modré nemá nikdo! A co ty vlasy? Půl napůl. A co chakra? Voda a vzduch že? Vypadni ať už tě nevidím! Slyšíš? Vypadni ty jeden démone! Vypadni! Slyšíš?" řvala na mě. Do očí se mi draly slzy. "Mami to přeháníš! Maiki přece nemůže za to, že si jí ten démon vybral. Mohla jsem to být já nebo táta. Mohl to být kdokoli jiný! Tak toho nech!" vyjela pro změnu Eclaire na mámu. Přes slzy jsem nic neviděla. Teď se přidal i táta. Všichni tři na sebe křičeli. Zvedla jsem se a utekla od pokoje. Zamkla jsem dveře a vyskočila oknem ven. Knihu jsem si vzala s sebou. Šla jsem na zahradu k jezírku. Moje oblíbený místo. Tady budu v klidu. Chtěla jsem si číst, jenomže nebylo světlo. Ach jo. Sedla jsem si eda k jezírku, knihu položila vedle sebe a poslouchala jsem. Z domu pořád bylo slyšet, jak se hádají. A to všechno kvůli mně. Jsem děsná. "Hoj Maiki. Co se děje?" ozvalo se nademnou. Lekla jsem se tak až jsem nahoru hodila kunai. "Hele. To není férl Já po tobě nic nehodil." ozvalo se znonu a někdo seskočil ze stromu. Zaotřila jsem. Poznala jsem ty vlasy. Ne jedný straně rozježený na druhý splihlý. Kito.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama