Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 12.díl

11. února 2012 v 20:30 | Maiki |  Naše generace


"No tak povídej. Co se stalo?" vyptávala se mě Eclaire. Evidentně byla zvědavá. Mamka něco kuchtila, ale poslouchala nás. Začala jsme vyprávět celou misi . Jak jsme šli, jak jsme přenocovali, jak nás napadli, jak jsme došli na místo a jak jsme se vraceli. Nevěděla jsem, jestli jim mám říct o tom stínu co se mi zjevil při boji s tím chlápkem. Nakonec jsem si řekla, že jim to řeknu, Přece jenom mají právo to vědět. Je to moje rodina. "Ehm. A ještě něco jsem vám neřekla." nervózně jsem se na ně podívala. Mamka ještě víc zbystřila a cosi míchala v míse. Eclaire se na mě zamračila. Začala jsem. "No jak jsem bojovala s tím divnym týpkem. Jak mě zranil, tak se mi v hlavě objevil stín a pořád mi šeptal, ať toho chlápka zabiju. Pak se mi tens tín zjevil i před očima. Pořád mi šeptal, ať toho týpka zabiju. To už jsem nevydržela a hodila po tom stínu kunai. Stín se roztrhnul a já zabila toho týpka. Pak se mi ten stín zjevil ještě jendou. Říkal něco o tom, že až budu silnější, tak se zhmotní pořádně a že jste na něj zapomněli, že jste si mysleli,že vymyzel. Jmenoval se Masaru." při vyslovení posledního slova vypadal mamce mísa s vařečkou z ruky. Mísa se rozbila o zem a tisíce střípku se rozlítli do všech stran. Eclaire an mě koukala, jako kdyby na ní právě vybafl. "C-co jsi to řekla? Zopakuj to jméno." zašepatala mamka. "Masaru." řekla jsem pohotově. Co se jim stalo? Mamka si se sésgrou vymněnily pohledy. "Jsem doma!" ozvalo se z chodby. Táta. "Ahoj. Co se vám stalo? Vypadáte jako by jste se něčeho pořádně vylekaly." díval se na nás táta divným pohledem. takovým starostlivým. "Maiki…Masaru…." vykoktala ze sebe mamka. Do táty jakoby uhodil blesk. Pořádně si mě prohlél, vzal za ruku a táhl na zahradu. Na zahradě z krabičky vytáhl chakrový papírek, na zjištění podstaty chakry. "Na." pronesl nejistě. Vzala jsem papírek a pustila do něj trochu chakry. Roztrhl se vejpůl. Větrná podstata. O tý vim. Podal mi další. Udělala jsem to samé, ale tentokrát papírek zvlhl. Byl celý mokrý. "Vodní podstata?" zašeptala jsem. Bylo to divný. V naší rodině nikdo nemá vodní ani větrnou podstatu chakry. "Je to pravda. Objevil se." zašeptal táta. Absolutně jsem mu nerozumněla. Na zahradě se obejvila mamka s Eclaire. "Tak co? Je to ono?" zeptala se nejistě mamka.. Táta jenom kývnul. "Panebože!" zajíkla se mamka a s brekem utekla zpátky. Eclaier na mě jenom koukala. Táta taky. "O co jde? Proč se mamka rozbrečela? Co je ta pravda? Chci to vědět! Mám na to nárok.!" dožadovala jsem se vysvětlení. "Pojď." řekl táta a šli jsme zpátky do domu. zamířili jsme do sklepa. Od malička jsem tam nemohla. Byl to zákaz. Teď jsem tam šla za taťkou, tak asi můžu. Dole ve sklepě byla tma. Jenom louče na stěnách ozařovaly malby na zdech. Stvárňovali vlka, ale nějakýho velkýho. Asi něčim posedlýho. Vypadalo to an vlčího démona. Uprostžed sklepa byl stolek a na něm knížka. Posadili jsme se ke stolku a taťka začal vyprávět. " Kdysi, když ještě žil tvůj předěk Rokura , tak měl za svého nejlepšího přítele vlka Hiroshiho. Hiroshi Rokurovi za jeho věrné přátelství dal moc proměnit se ve vlka. Jenže i s proměnou se na Rokura přenesla i vlčí agresivita a zuřivost. Vznikl vlčí démon. Jmenoval se Masaru. Ovládal dva elementy. Vdu a led. Masaru se usídlil v Rokurově podvědomí a když byl Rokura naštvaný, nebo nějka znepokojený Masaru and ním převzal kontrolu a ničil vše kolem. Byl trochu větší než normální vlk. Rokura se ho snažil potlačit a Masaru se u něj neobjevil do konce života, Rokurovi potomci zdědili schopnost proměny ve vlka, ale ani na jednihi nepřestoupil Masaru. Mysleli jsme si, že s Rokurou zemřel i Masaru. Po celá staletí se u nikoho neprojevil Až u tebe. To, že jsi od malička měla větrnou podstaty charky nás trohcu znepokojovalo, ale řekli jsme si, že se u tebe vyvinula jiná chakra, nic víc. Když jsem se vrátil a viděl ty vaše výrazi, nevěděl jsem o co jde, ale když maminka řekla tvoje jméno a jméno démona musel jsem se přesvědčit, jakou máš podstatu chakry úplně. Projevili se u tebe ty samé podstaty jako u Masarua. Netvrdím, že se nemýlím, ale prosím Maikeru řekni mi jedno. Zjevil se ti ve chvíli bezmoce stín?" díval se na mě pohledem, kterého jsem se bála. "A-ano." vykoktala jsem. "Takže to je pravda. Panebože." zašeptal si pro sebe. Pořád mi to nechtělo docvaknout. "Maiki…. Masaru se v tobě usídlil. Pokud se ho nenaučíš ovládat… můžeš se nadosmrti proměnit ve vlka nebi zemřít." upřel na mě oči. Jeho hnědé oči, co vžycky tak hřáli najednou zchladly. Nemohla jsem tomu uvěřit. Uvnitř mě je démon. Vyběhla jsem ze sklepa co nejrychleji. Vyběhla jsem z celého domu. Utíkala jsem pryč vesnicí. Běžěla jsem na nějakou louku. Někam, kde bych to mohla vstřebat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ara Ara | Web | 11. února 2012 v 23:00 | Reagovat

wow O_O :D

2 Maiki :)) Maiki :)) | 12. února 2012 v 10:42 | Reagovat

-^^- :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama