Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 15.díl

14. února 2012 v 20:05 | Maiki |  Naše generace
Tý jo :D ještě pár kapitol a bude to ta nejdelší povídka co sem kdy napsala :D :D
prosím račte se psutit do čtení ^^
děkuju :D



"Kito! Tohle mi už prosím víckrát nedělej. Strašně jsem se lekla. A vůbec. Co tu děláš? Je dost pozdě." skřížila jsem ruce na prsou. "No bylo mi divný, proč jsi tak rychle odběhla od toho fotografa a navíc mě za tebou poslal sensei. Zítra máme trénink. A promiň. Co to tady máš vůbec za knihu? Ukaž." seskočil dolů a popadl knihu do ruky. Kniha ho napálila. Jak to? "Ona…. ta kniha tě napálí?" zeptala jsemse udiveně. "Ne ani ne. Je teplá, ale to bude asi tou vazbou. A proč by mě měla pálit." teď se zase ptal on mě. "No…víš…. ta kniha spálí všechny lidi co mají zlou duši." vyhrkla jsem. Bože co jsem to zase plácla. Co mají zlou duši? Bože. "Heh. tak to já mám asi duši dobrou co?" ušklíbl se a knihu mi podal zpátky. "Hm. Tak v kolik mám přijít na trénink?" vzala jsem si od něj knihu a přitiskla si jí na prsa. jako kdyby to bylo miminko. "No sensei říkal, že ais tak v 10 a pak že půjdeme všichni na oběd." podrbal se na hlavě. "Aha. Děkuju, že jsi mi to přišel vyřídit. Tak ahoj." zašeptala jsem a šla domů. "Ahooj." zavolal a zmizel. Skočila jsem oknem zpátky do pokoje. Schovala důkladně knihu a šla spát.
Ráno jsem se vzbudila, umyla, hodila na sebe hadry, popadla pouzdra a vyšla ven. V domě bylo ticho, že i myš byla slyšet. Nakoukla jsem nanápadně od kuchyně. Mamka něco kuchtila, Eclaire se dívala do jídla a táta koukal do blba. "Maiki neschovávej se. Pojď se najíst." ozvala se mamka. Jak mě odhalila? "Jak jsi věděla, že se schovávám?" řekla jsem udiveně. "Jednoduše. Tvoje vlasy se nedají přehlédnout." usmála se a na stůl mi dala snídani. Tousty. Nejistě jsem si sedla a začala jíst. "Víte. Já… chtěla bych se omluvit. Všem. Hlavně tobě Maiki. Za to, jakou jsem včera stropila scénu. Jsem tady doma už moc dlouho. Vrátím se zpátky a budu taky chodit na mise." usmála se znovu. Nebyla to přetvářka. Bylo to upřímný. Táta s Eclaire se na mamku podívali. Taky se usmáli. "Mami a ke kterému týmu půjdeš?" zeptala jsem se. "No víš. Ještě před tím, než jste se vy dvě narodily, tak jsme byli spolu v týmu. Pak jsem šla na mateřškou kvůli Eclaire. Pak jsem měla tebe a zůstala doma. Eclaire zastoupila moje místa. Takže se teď přidám k těmhle dvěma." chytla mamka za rameno tátu a sestřičku. Zkonrtolovala jsem čas. Ups. Za chvíli musím bejt na tréninku. Ale kde? Musim se stavit u Michelle. "Promiňte, ale spěchám. Ahoj." zavolala jsem na ostatní z chodby a vyběhla jsem ven.
Jak jsem tak vybíhávala schody do Michellina bytu někoho jsem cestou srazila. "Au! Pozor na cestu." řekla jsem naštvaně a podívala se, koho jsem to sejmula. Michelle. Jak jinak. "Heh. promiň Michelle. No tak vstávej. Musíme na trénink, ale já nevím, kde to je, takže mě musíš výst." zasmála jsem se a pomohla jí na nohy. Zasmála se, popadla mě za vlasy a táhla dolů. "Hej! Michelle! Zastav! To bolí! Au! Au! Michellino kurva zastav!" zaječela jsem na ní. Zastavila se a podívala se na mě. Pak mi pustila vlasy. V ruce jí zůstal menší chomáček. Moje vlásky. Pleskla jsem jí po hlavě. "Auví. Promiň. Já jsem tě chtěla chytnout za rukáv.Tak pojď." teď mě opravdu čapla za rukáv a běžely jsme na trénink.
"Omlouváme se za spoždění." vykřikly jsem jakmile jsme tam dorazily. Byl tam jenom Kito. Hrál si s kamínkama. "Čau holky. Nejdete pozdě ještě tu ani není sensei." podíval se na nás Kito a pustil kamínky co měl v ruce. "Lidi. Co takhle se trochu rozehřát? Co závod? Co? Co? Notak nebuďte srabíci." začala jsem je hecovat a poskakovat. Dostala jsem svůj obvyklý příval energie. "Kde je cíl?" ozval se Kito. "Ukázala jsem na holek strom před náma. "Michelle deš?" zeptala jsem se. Zavrtěla hlavou. "Tak tady počkej. Kito poběžíme tak k tomu stromu, oběhnem ho a cíl je tady." určila jsem pokyny. "Ok. Na tři. Jedna,dva…" napjala jsem svaly v těle a čekala na to slovíčko. "Tři!" zakřičel a oba jsme vyběhli. Běžel jsem jak nejrychleji jsem mohla. Kito byl těsně vedle mě. Snažila jsem se zrychlit. Strom se blížil. Ještě pár metrů. Teď! Zhoupla jsem se na pravačce a udělal skok. Dopadla jsem na levačku a z pravačky se zase odrazila. Všechno jsem to udělala jakoby v půlkruhu. Pomohlo mi to nabrat rychlost a hbitě oběhnout strom. Kitovi to na trávě podjelo. Ha! Vítězství je moje! Vyběhla jsem jako blesk a utíkala k Michelle. Najednou se vedle mě zjevil Kito. Vykulila jsem oči a přidala. Proběhla jsem kolem Michelle a pomalu zastavovala. Ohlídla jsem se. Kito teprv dobíhal. "Yahooooo." zvedla jsem ruce nad hlavu a pořádně si zaječela. Jak jsem tak měla hlavu otočenou do zadu vrazila jsem do stromu. Auvajs. Zvedla jsem se a šla zpátky.
"Hloupej strom." mumlala jsem a mnula si tvář. "Nemáš se ohlížet." vyplázl jazyk Kito a Michelle se začala smát. "Tady je nějak veselo. Však ono vás to přejde." ozval se chladný hlas za námi. Úplně mě zamrazilo. Otočila jsem se a za námi stál sensei. Očividně ne v nejlepší náladě. "Eh…. dobrý den sensei." pozdravila jsem, ale odpovědí byl po mě hozený shuriken. Vytřeštila jsem oči. A sakra.



PS: xD bože xD našla sem obrázek xD a ten se k tomu parááádně hodil xDD
xD jak sami vidíte ten obrázek je bestovní xD chcípám z něj ještě teď xD to jest když Shin-sensei hodil po Maiki shuriken xDDD :D :D :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama