Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 17.díl

16. února 2012 v 15:36 | Maiki |  Naše generace
Sakryš já jedu xD Lidi já mám absolutní zmatek ve dnech jak máme ty prázdniny, takže se nedivte, když tady těch dílů bude nějak moc :D . Protože já za prázdniny chtěla napsat generaci aspoň do 22. kapitoly :D A nějak se mi ty dny pomotali a já nemám šajnu, co je za den, takže se snažim co nejrychlejš a nejkvalitnějč psát další a další dáli :D .


Sensie nám všem koupil dango a šli jsme si sednout na lavičku. Pomalu jsme jedli a sensei si nás přeměřoval pohledem. "Sensei. O yste ám vtknul ři trniku?" zeptala jsem se s plnou pusou. "Co jsi říkala Maiki? nerozumněl jsemti ani slovo." položil sensei otázku. Polkla jsem sousto co jsem měla v puse a zopakovala svojí otázku. "Co byste nám vytknul při tréninku." sensei se poškrábal na bradě a očividně přemýšlel. "Nó, to víte. Na to, že jsme tým sotva dva týdny, tak jste výborně sehraní. Nenechali jste se jen tak nachytat. A hodně mě překvapilo, jak jste se na mě domluvili. Kito mě měl zaměstnat zatímco vy dvě holky jste mě měli pomocí drátku dostat na zem. Povedlo se vám to úžasně. A to jak mě Kito kopl do zad. Chlape já nemohl nabrat dech. jste výborně sehrané, opravdu. Jako kdybyjste spolu vyrůstali odmalička. Ale Kito říkal, že se sem nedávno přistěhoval. Opravdu úžasné děcka. Zítra si dáme to samé jo?" domluvil sensei a zakousl se do dalšího dango knedlíčku. "Pojď si plácnout." zakřenila jsem se na Michelle a nastvila ruku. Plácla mě do ní. Pak jsem se otočila na Kita. zazubil se a plácnul mě. Ale trošku větší silou. Pěkně to zaštípalo. "Eh sensei. Proč jste byl na začátku tréninku tak chladný? Běhal mi mráz po zádech když jsem vás slyšel." ozval se Kito. "No Kito to víš. Někdy se chlap se svojí ženskou nepohodne a pak má mizernou náladu. Ale tímhle tréninkem jste mu náladu hodně zlepšili. Hehe." podrbal se sensei na hlavě. Michelle vykulila oči. "Vy máte ženskou? VY sensei? Fakt? Já myslela, že jste zůstla sám. Upřímně. Nejlepší léta už máte za sebou a zrovna dvakrát mladě nevypadáte. Kolik, že vám je? Tak 35?." měřila si Michelle senseie pohledem. Pleskla jsem jí zazadu po hlavě. "Michelle! Tohle se neříká!" napomenula jsem jí. "Michelle. V pár ohledech tě musím zklamat. Tákže. Ano, mám ženskou, jsme dokonce manželé už 2 roky. Nejlepší léta právě prožívám a ne, není mi 35. Když jsme se seznamovali říkal jsem, že mi je 25. Takže si to prosím zapamatuj a Maiki má pravdu. Takovéhle věco se neříkají." rozcuchal sensei Michelle. Té jenom zacukalo v oku. Když jí někdo sáhne na vlasy, třeba i já, je ochotná zlámat mu ruce. Michelle se na senseie chtěla vrhnout, ale já jsem jí zezadu chytla za ruce. "Micheeell! Přestaň! Uklidni se!" držela jsem jí všechnou svojí silou. Michelle má ještě větší sílu než já. A to už je co říct. "Pusť mě na něj! Pusť mě na něj! Zlomim mu ruce! Rozcuchal mi vlasy!" řvala Michelle a pořád se na senseie chtěloa vrhnout. Sensei se začal smát a Kito koukal jako vyoraná myš. Ještě s dango knedlíčkem v puse. Nevydržela jsem to a začala se smát. Kito vypadal tak legračně. Jenomže jak jsem se smála tak jsem pustila Michelle a ta vyrazila proti senseiovi. Snažila se ho všelijak uhodit, ale sensei ani nemusel moc uhýbat. Michelle se nesoustředila, protože kdyby jo, tak by odhalila, že sensei si vůbec nekryje žádnou část těla a nohama je vlastně pořád na místě. Nakonec ji sensei zastaviltuknutím do čela. Michelle se zhroutila na zem. "Bože já uiž nemůžu." vypravila ze sebe a prudce oddychovala. "Hehe. Promiň Michelle, za ty vlasy, ale měla by ses naučit ovládat vztek. Jste najedení? Protože jsem myslel, že nám předchozí trénink zabere víc času, tak jsem si nic dalšího neplánoval. Ale teď mě napadlo, že bych si docela rád trochu zabojoval s každým z vás na tělo. A Kito. Chtěl bych vidět jak přesně funguje ta tvoje oční technika. Jak, že se jmenovala?." "Shorai." odpověděl Kito. "Jo, máš pravdu. Tak děcka balíme a jdeme zpátky na cvičiště." zavelel sensei. Zvedli jsme se a šli zpátky trénovat.
"Víc švihu do tý nohy! Kryj si víc to tělo! Kdybych byl nepřítel už ležíš na zemi! Strašně málo si kryješ tělo Michelle. Musíš na tom víc zapracovat." poučoval sensei Michelle. Takhle nás každýho "zkouší" . Mě "zkoušel" jako první. Pochválil mi mojí mrštnost, krytí těla a sílu úderu. Vlastně mi nic nevytkl. Říkal, že to je dobrý, ale trénovat se musí pořád. Potěšilo mě to. Teď "zkošel" Michelle. Konečně skončili. Michelle si nakvašeně sedla vedle mě a nafoukla tváře. Radši jsem se neptala. "Kito teď ty." ukázala sensei na Kita, který seděl po mojí pravici. "Takže Kito. Úteč jak chceš. Nejdřív tě vyzkouším jako holky a pak to zkusím s tou tvojí oční technikou. Tak jo. Tři, dva jedna, teď!" zakřičel sensei a Kito se na něj vrhnul. zahrnoval ho kopanci a pěstmi. Jeho reakce byli trochu pomalejší. Chvilku co chvilku dostal nějaký zásah. Asi po pěti minutách toho nechali. "Kito. Máš dobré údery a ale nestíhášsi tolik krýt tělo, takže máš pomalejší reakce a je tu větší šance tě zasáhnout. Musíš na tom zapracovat. Tak teď si dáme tak na 10 minut pauzu a pak mi ukážeš, jak je to stou tvojí oční technikou. Holky pro vás mám zatím jiný úkol. Zkus se pomocí chakry dostat támhle na ten strom. Stačí, když budete soustřeďovat chakry do chodidel. Když se vám to úspěšně povede, tak je to důkaz, že celkem dobře ovládáte svou chakru. Můžete začít." zadal nám pokyny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ara Ara | Web | 16. února 2012 v 17:12 | Reagovat

fíha máš to opravdu moc pěkný i dess :D

2 Maiki Maiki | 16. února 2012 v 18:56 | Reagovat

heh -^^- děkuju Ara-chan -^^-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama