Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 19.díl

17. února 2012 v 12:20 | Maiki |  Naše generace
tentokrát bez obrázků a teď se nevrhnu na 20. díl, protože k nám de Michelle, takže 20ka asi až večer :D




Gekido? To je, teda byl, démon z klanu Kurasai, z klanu odkud pochází Michelle. Michelle vyvalila oči. Masaru se zachechtal. Tak to teda ne! Nenechám ho, aby někomu dalšímu ublížil. Ze všech sil jsem se vzepřela.Temnota kolem mě se rozjasnila. Byla jsem zpátky. Jo! "Ještě nemáš vyhráno děvenko." ozval se Masaru. Jeho stín byl naproti mě. Tohle je souboj duší. Buď zvítězí moje duše nebo ta jeho. "Nedovolím ti zranit ještě někoho dalšího!" zakřičela jsem na něj. Rozchechtal se. Stáli jsme proti sobě. V rukou jsem pocítila mrazení. Nevím, jak se to stalom, ale Masaru byl najednou chycený v ledu. Jenom zvarčel. Teď je od něj na chvíli pokoj.
Otevřela jsem oči a zjistila, že ležím na trávě a těžce oddychuju. Nademnou se skláněla Michelle se sensiem. Sensei měl neurčitý výraz a Michelle byla vyděšená. Kito! Snad není mrtvý. Prudce jsem si sedla, ale zamotala se mi hlava a hned jsem si zase lehla. "Lež v klidu. Neboj se. Kito je v pořádku. Bodla jsi ho do boku a nezasáhla žádný důležitý orgán. Chtěl jsem podat zprávu tvým rodičům, ale Hokage mi řekl, že všechny poslal na misi. Báli jsme se o tebe. Byla jsi v bezvědomí asi 3 hodiny a během toho se kolem tebe udělala ledová bariéra, takže jsme ti nemohli pomoct. Ale teď ta bariéra ustoupila a ty ses probrala." vysvětloval sensei. Jenom jsem kývala. Absolutně jsem nevnímala. Pomalu jsem si sedla. Rozhlídla jsem se. Kito nikde. "Kito je doma. Když nabral vědomí a jeho matka se ptala, co se mu stalo řekl, že se omylem nabodl na větev. Nechtěl tě udat. To nikdo. Ale musíš nám říct, co se stalo. Jsme tvůj tým a chceme znát pravdu. Maiki prosím řekni nám to." naléhal sensei. Mám jim to říct? Nebo si to mám nechat pro sebe? Neříkal táta, že to je rodinný tajemství? Sklopila jsem pohled. "J-já nemůžu. Promiňte, ale já to nemůžu říct. Je to rodinný tajemství. Promiňte, promiňte, promiňte. Jediný, co můžu říct je, že já bych určitě Kita schválně nebodla. Nikdy bych někomu z vás neublížila schválně." rozbrečela jsem se. Tolik mi to zkompliovalo život. Teď si budou myslet, že jsem cvok a přestanou mě mít rádi, nebo se mi budou stranit. "Maiki, to bude v pořádku." utěšovala mě Michelle. Jenom jsem zakroutila hlavou. Brečela jsem a brečela.
Když jsem se uklidnila, zvedla jsem se a chtěla jít domů, jenže sensei mě nenechal. "Maiki nemůžeš odejít sama. Michelle s tebou půjde domů ano? Tak běžte holky. Brzy nashle." zamával nám sensei. Michelle se ke mně připojila a šla se mnou domů. Cestou jsme se stavily u ní, kde si vzala pár věcí a šly jsme k nám.
Doma nikdo nebyl. Všichni byli na misi. Michelle si dala věci ke mně do pokoje a sedly jsme si na podlahu. "Nechceš mi říct, co se stalo? A proč jsi mě oslovila Gekido" vyzvídala Michelle. Všechno jsme si vžycky říkaly. Už jako malé, když jsme se skamarádily. Jenomže teď to nešlo. Chtěla jsem jí to říct, ale něco mi v tom bránilo. Ale Michelle je jako moje sestra, takže bych jí to říct mohla. Vytáhla jsem knihu ze svého úkrytu a dala jí před Michelle. Ta knihu vzala do ruky. Nepálila jí. Divný. Přečetla si název a hned vykulila oči? "Život s Masarem? Co to čteš? A proč mi to ukazuješ? Tohle není odpověď na moje otázky." zamračila se Michelle. "Právě, že tohle je odpověď." řekla jsem s klidem. Michelle se zatavářila divně. Sedla jsem si naproti ní a vzala si knihu zpátky. Pak jsem začala vysvětlovat. jako názornou ukázku jsem používala knihu. "Michelle. Tahle kniha je o o ovládnutí démona jménem Masaru. Je to vlčí démon, který kdysi posedl mého před Rokura. Od tý doby se už v nikom neobjevil. Masaru uměl ovládat vodu a led, takže i Rokuro měl vodní a větrnou podstatu chakry. Stejně jako mám já. Za celá staletí, co náš klan existuje měl jenom Rokuro tyhle podstaty. Ostatní měli a mají ohnivou. Tímhle vším ti chci říct že……" na chvilku jsem se odmlčela. "Chci tím říct, že démon Masaru se znova objevil. Tentokrát ale posedl mě." podívala jsem se Michelle zpříma do očí. "Hehe. Já to věděla. Já věděla, že v sobě budeš mít nějakou tu potvůrku. Hehe." podrbala se na hlavě. Já úplně zkameněla. Bože. To je tupec. Já jí tady říkám rodinný tajemství a ona se tomu v klídku směje. Dala jsem jí pohlavek. "Auvajs! To bolelo. Jo a co je stim Gekidem? Na toho jsem se taky ptala." ptala se Michelle a hladila si bouli, co se jí tam vyvtvořila. "Gekido jo? O tom toho vim málo, ale jediný co vim je, že to byl démon ve vaší rodině." koukala jsem do stropu. Helemese. Máme pavoučí návštěvu. Dřív sem z týhle havěti měla MEGA strach, ale teď už nemám. "Aha. Počkej. V našem klanu jo? To už asi žít nebude když je celej náš klan mrtvej co? Kam to koukáš?" pronesla Michelle a zadívala se taky na strop. Pohled se jí zastavil na pavoučkovi. "Ááááááááááá." začala hystericky ječet. "Pavouk! Pavouk! Pavouk! Íííííííííííí." ječela a pobíhala dokola. Musela jsem se smát. Moje tajemství už Michelle zná. Najednou se mi ulevilo. Pak mi v hlavě cvakla žárovka. Zítra půjdu za Kitema a omluvím se mu.


PS: gomenne, že je to krátký, ale mě se už nechtělo psát xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ara Ara | Web | 18. února 2012 v 19:58 | Reagovat

skvělí

2 Maiki Maiki | 18. února 2012 v 20:33 | Reagovat

arigatou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama