Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 25.díl

27. února 2012 v 21:15 | Maiki |  Naše generace
hu *.* tahle kapitola mě šíleně bavila *.* a 26ka to rozjedéé muhehe :D ehm >.> je to trošku kratší >.< gomenne, ale už jsem opravdu unavená :)

(mám změnit ten obrázek?)


"Mno. Co teď?" zeptala se Michelle a začala přešlapovat. "Nevím. Maiki co teď?" obrátil se na mě Kito. "Eh? Proč se ptáš mě? Já jsem snad vůdce týmu nebo co?" vyvalila jsem na něj oči. "Jo." odpověděli oba. Jenom jsem si odfrkla. "Fájn. Podle mě bysme to prostě měli jít nějak nenápadně prozkoumat. Prostě my dvě se proměníme a Kito ty jedný z nás sedneš na záda." mluvila jsem k těm dvoum. Bože. Já nechci bejt vůdce. To pak všechno padne na mě.Pomoc. Michelle se proměnila v tygr a já zase ve vlka. Kito mi vylezl nas záda. "Takže moje záda jsou pohodlnější?" prohodila jsem s úšklebkem. "U Michelle se nemůžu chytit srsti. Má moc krátký chlupy." uchechtl. Michelle po něm hodila vražednej pohled. Hehe. Pokynula jsem hlavou a pomalu jsme vyrazili. Michelle šla na stromy a já s Kitem jsme běželi po zemi. Maiki. Tenhle přenos myšlenek je prostě bomba. Vidíš něco? Já zatím nic. Poslala mi Michelle zprávu. Michelle tady taky nic. Dávej pozor. Poslala jsem jí myšlenku zpátky.
Běžela jsem pořád dál a dál. Jednou jsme běželi křovím, potom zase rovinkou. Dávala jsem si pozor na nepřátele a taky na to, aby Michelle byla blázko u nás.
Stůjte! Rozeznělo se mi v hlavě. bylo to, jako kdyby se mi tam rozezněl zvon. Prudce jsem zastavila a Michelle k nám seskočila. "Takhle už nezastavuj." sykl Kito. Chudáka jsem ho málem vymrštila dopředu. "Michelle co se děje? Je tam někdo?" zašeptala jsem. Přes myšlenky! Nepotřebujeme, aby nás slyšeli. Za tímhle křovím je tam parta nějakej unudlanejch smrkáčů z travnatý. A maj svitek se znakem země! Máme šanci! mluvila Michelle přes myšlenky pořád a pořád. Paráda! Náš svitek máš ty nebo Kito? odpověděla jsem jí. Michelle kývla směrem ke Kitovi. Oklepala jsem se. Kito ze mě slezl a já se proměnila zpátky. Michelle taky. Na nic jsme nečekali. Přeskočili jsem křoví a každej z nás skočil na jednoho člena týmu. Já jsem skočila na kluka se zelenými vlasy. Zablokovala jsem mu ruce. Snažil se mi vykroutit, ale já mu podrazila nohy a klekla jsem si na jeho záda. Kunai jsem mu přidržovala nad krkem. Zase mi začalo pulzovat v hlavě. Zatřepala jsem jí až mi vlasy šlehaly přes obličej a podívala se na svoje parťáky. Kito prohledával nějakýho kluka s havraním čírem a Michelle se prala s blondýnkou. Zelenovlasák se podemnou začal vzpírat. "Hneš se a máš kunai v krku." zavrčela jsem na něj. "Pch. Taková holčička by to stejně nedokázala. Umíš se jenom bránit s kunaiem nic víc. A vyhrožování ti jde taky skvělě." chechtal se. Krev se vě mě začala vařit. Já, že jsem holčička? Já, že umim jenom s kunaiem? Začal sebou mrskat. Hrotem kunaie jsem dotkla kůže na jeho krku. Malý pramínek krkve mu stékal po hrdle až na zem. Sotva jsem uslyšela spanout první kapku na zem, povolila jsem stisk, převrátila ho na záda, napřáhla se a bodla. Kunai jeho krkem projel jako nůž máslem. Z krční tepny začala stříkat krev a postříkala mi obličej a všechno oblečení. Tak blažený pocit. Cítila jsem se naprosto báječně. Usmála jsem se a bodla znovu, tentokrát do srdce abych měla jistotu, že už nikdy nevstane. Maximálně tak z hrobu. Chechce. Krev si razila cestu trávou a zbarvovala jí do ruda. Kunai jsem nechala trčet z klukovi hrudi a prohledala ho. Tenhle svitek nemá. Těsně u nosu mi proletěl shuriken. Usekl mi malý pramínek vlasů. Podívala jsem se směrem, odkud zbraň přiletěla a uviděla jsem roztřesenou plačící blondýnku. Michelle s Kitem zatím bojovali s havranovlasem "Ty-ty-ty zrůdo! Jak jsi mohla?" zakřičela na mě. Uchechtla jsem se. "Celkem prostě. Jenom jsem napřáhla a bodla." zasmála jsem se. Připravila si další shurikeny a hodila je po mě. Bez obtíží jsem se vyhla. "Pokud nechceš skončit stejně. Nó možná i hůř. Tak mi řekni, kdo má ten svitek." řekla jsem hrubým hlasem. Blondýnka se roztřášla ještě víc a dostala hysterák.Výborně. Ještě chvilku a bude úplně na dně. Jsem na tebe hrdý. Myslím, že s tebou budu dobře vycházet holka. Už máš i víc síly. Jen tak dál. Uslyšela jsem v hlavě Masara. Uchechtla jsem se. Podívala jsem se vedle sebe. Byl tam stínový vlk s rudýma očima, ve kterých se cosi zkreslovalo. Už to nebyl jen stín s rudýma očima. Teď to byl stínový vlk s rudýma očima, ve kterých se cosi rýsovalo. Došlo mi jedno. Už nechci Masara ovládnout!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Blood princess♥ ♥Blood princess♥ | Web | 27. února 2012 v 21:37 | Reagovat

hehé 3.D já c dalšíí :D .. jop a ten hlavní pict, no mě se teda hodně líbí ale tk je to na tobě ;)

2 Maiki Maiki | 28. února 2012 v 14:51 | Reagovat

[1]: héé děkuju :D :D a ten obrázek :D mě se napůl chce a napůl ne .D

3 Ara Ara | Web | 28. února 2012 v 18:50 | Reagovat

třeba bude  3X lepší :D a ta povídka the best! :-P

4 Maiki Maiki | 28. února 2012 v 19:37 | Reagovat

[3]::D děkujuu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama