Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 26.díl

28. února 2012 v 20:21 | Maiki |  Naše generace
Hm ehm. Tohle jsem psala rachle... cca. půl hodiny :D . Takže to asi bude stát za houby ^.^" . Většinou to píšu dýl, ale já jsem ještě odbíhala sehnat něco k jídlu :D .D

k tomu obrázku... pořád váhám :D


"Tak odpovíš mi?" zaječela jsem na blondýnku, která omdlela. Rozchechtala jsem se. Došla jsem k ní a začala jí prohledávat. Samozřejmě. Nejslabší článek. Mělo to bejt nenápadný. Vždycky to je buď o toho nejsilnějšého nebo nejslabšího. Vzala jsem jí svitek z kapsy. "Už nemám cenu, abys žila dál. Kdyby se tohle stalo mě, tak se hanbou asi zapíchnu. Neboj se. Zkrátím ti to trápení." pronášela jsem k ní. Začala se chvět. Vytáhla jsem kunai a chvilku si s ním hrála. Byla jsem vlk a ona zajíc. Byla to moje kořist. Neuškodí si s ní trochu pohrát no ne? Hrot zbraně jsem jí přiložila k žilám na ruce a bodla. Z rány okamžitě vytrskl pramínek krve. Vytáhla jsem kunai a olízla ho. "Máš sladkou krev. Jíš moc sladkého." uchechtla jsem se. Blondýnka si zdravou rukou chytila tu poraněnou. "Mám právo znát jméno své oběti. A obět má právo znát jméno svího vraha. Obět má přednost." zašeptala jsem jí do ucha. Začala se třást ještě více. Vzhlédla jsem na chvilku od ní. Michelle klečela na černovlasym a sázela do něj jednu pěst za druhou. Kito stál opodál. Vrátila jsem pohled k blondýnce. "To jméno." pronesla jsem. "B- Banira." vzlykla. " Vanilka jo? Tvoji rodiče museli bejt fakt ujetý. takže milá Baniro. Jméno toho, co tě zabije je Maikeru Vokami. Ale zapamatuj si jenom tuhle zkratku. Maiki." chytla jsem jí za vlasy a obličej jí zvedla se země. Z očí se jí valily proudy slz. Křečovitě vzlykala a pořád si držela krvácející ruku. "Slabý nemá ve světě sjinobi co pohledávat." procedila jsem skrz zuby. Pustila jsem jí hlavu, napřáhla ruku a jedním hmatem jsem jí zlomila vaz. Abych si byla jistá, že je opravdu mrtvá bodla jsem mezi žebra skrz plíce do srdce. Kunai jsem s lehkým srdcem nechala v její hrudi. Zvedla jsem se a zamířila ke Kitovi s Michelle, která pořád boxovala do toho kluka. "Michelle nech toho. Svitek mám já. Řeknu vám, že tyhle by přeprali i dětičky z akademie." zvedla jsem svitek před obličej. Oba se na mě podívali a vytřeštili oči. "M-Maiki. Tvůj obličej a oblečení… jsou celé od krve." vydechl Kito. Sáhla jsem na obličej. Cosi lepkavého se mi přichitilo na prsty. Cože? Krev? Co? Co jsem to udělala?! Co jsem to za zrůdu?! Prudce jsem se otočila a spatřila dvě mrtvoly a nad nimi vlčí stín. Masarův stín. Když jsem se podívala do jeho očí, hned mi všechno došlo. Zkrvavené prsty jsem si olízla a usmála se. "Sladká krev. Jedli moc sladkého." pronesla jsem s klidem. Svitek jsem podala Kitovi a sklonila se na klukem, co ležel na zemi celý potlučený. "Nechcete ho pohřbít zaživa? Byla by to celkem prča." zazubila jsem se. Jenom vytřeštěně koukali. Michelle ke mně přišla a tiše pronesla. "Hele, radši mu rozřízneme tepnu. Krev bude stříkat a on už to ani neucejtí. Vždyž je polomrtvej." usmála se. Já taky. Michelle vytáhla kunai, vzala klukovu ruku a řízla v místech, kde se zhruba nacházela tepna. Krev vystříkla jako fontána. Nechali jsem kluka tam. Stejně by se zítřka nedožil. Vydali jsem se směrem doprostřed lesa.
"Co, že vlastně hledáme?" zeptal se Kito. "Nevim, asi nějaou budovu či co." odpověděla jsem mu. "Hele! Tamhle něco je!" ukázala Michelle před sebe. Před námi se objevila šedivá budova. Hurá. Čím víc jsem běželi, tím blíž byla budova. Náš cíl. Tahle zkouška byla lehká. Řekla bych až moc. Hehe. "Fíííííííí! Já letiiiiiiim." zakřičela jsemm pořádně se odrazila a začala mávat rukama. Zase mě posedla bláznivá nálada. Je to jako když vás někdo bodne. Nečekáte to, ale přesto se to stane. Jak jsem tak letěla vzduchem, málem jsem sejmula pár veverek a stonožek(fujky!).
Dorazili jsem před budovu a otevřeli vstupní dveře. Místonost, která ybla za dveřmi byla taková… odpočívací. Byli tady postele, gauče a dokonce i lednice s jídlem! Jídlo. Mám šílenej hlad. Rychle jsem omrkla obsah ledničky a naházela do sebe, co jsem mohla. Pořád toho tady bylo dost. Natáhla jsem se na jednu z postelí a protáhla se. Pořádně jsem se rozlídla a zjistila jsem, že je tady ještě jeden tým z písečné. Holka se čtyřka culíkama a mega vějířím, rudovlásek s tykví na zádech a pomalovanej(klu/holka?) s kapucí s ouškama na hlavě. Teda pokud to byli uši. Nedívali se zrovna dvakrát přívětivě. Bylo mi to celkem jedno. Ještě jednou jsem se protáhla a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ara Ara | Web | 29. února 2012 v 19:34 | Reagovat

to bylo žůžo a další :D :-D

2 Maiki Maiki | 29. února 2012 v 19:59 | Reagovat

[1]: :D děkuju a už se píše :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama