Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 8.díl

6. února 2012 v 19:03 | Maiki |  Naše generace


Ráno jsem nejdřív otevřela jedno oko. Druhý jsem měla zalepený. Musela jsem použít na jeho rozlepení prsty. Sedla jsem si ve spacáku a podívala se kolem. Všichni už byli vzhůru. teda kromě Michelle. Ta usnula tak, jak jsem jí povalila. Chudák. Když mně se v tom spacáku děsně líbí. Optarně jsem slezla z Michelle, udělala ze sebe houseknku a takovym tim housenkovskym pohhybem se šourala k batohu. Byl kousek ode mě, ale i tak ostatní zaregistrovali můj pohyb. Když jsem byla u batohu, vylezla jsem neochotně ze spacáku, vylovila z něj boty a hledala čelenku. Panebože kde mi vypadla? V batohu nikde, ve spacáku nikde. Začala jsem to ohlížet kolem Michelle. Taky nic. panebože! Já jí ztratila. Chytla jsem se za hlavu. Moment. Co to mám na čele? Kov. Čelenka! Ahá. Já si jí nesundala. Koukla jsem se na spacák. Byl úplně rozházenej. Snažila jsem se ho složit do tý miniatury jako předtim, ale nějak mi to nešlo. Až nakonec jsem uviděla takovej divnej zip, ze kterýho vypadlo takový pouzdro. Do toho jsem to nacpala. Kupodivu z toho byl zase mini spacáček. zavázala jsem ho šňůrkou, hodila do batohu a šla k ostatním. "Dobré ráno." pozdravila jsem je. Pozdrav mi oplatili. "Na Maiki. Tady máš snídani." podal mi Shin-sensei plátek chleba a k tomu sýt. "Jé arigatou sensei." poděkovala jsem a pustila se do jídla. "Tak jak jsi spala? Koukal jsem, že ses v noci nějak divně převalila na Michelle." ozval se vedle mě Kito. Vzpomněla jsem si na můj večerejší útok na Michelle. Musela jsem se nad tim zasmát. "Kito kdybys věděl. Né neboj nic se nedělo. Jenom jsem si hrála na housenku. Nebo žížalu? No to je jedno, prostě jsem blbla a sejmula Michelle. A pak na ní usnula. To je všechno." ukousla jsem si další kousek chleba. "Aha." hlesl a pak šel pro něco k sobě do batohu. Já mezitím dojedla chleba a zůstala sedět na místě. Všichni jsme tvořili jakýsi kruh okolo ohniště. "Děcka vzbuďte někdo Michelle. Čím dřív vyrazíme, tím dřív tam budeme." ozval se Shin-sensei. Ochotně jsem se zvedla a šla jí vzbudit. "Michelle. Michelle vstávej už musíme jít." třášla jsem s ní. Byla ke mně otočená nźády. Najednou se převalila čelem ke mně a dala mi pěstí. Přepadla jsem dozadu. Au. Michelle se začala smát jako šílená. "To máš za ten včerejšek, jak jsi mě sejmula." ukazovala na mně a pořád se smála. To od ní nebylo fér. Oči všech se na nás upírali. Michelle si toho všimla. Rychle si zabalila věci a byla připravená vyrazit. Shin-sensei jí ještě podal tu samou snídani co mně a vyrazili jsme.
Nevím, jak daleko už jsme od Sněžný, ale asi blízko, protože se pořádně ochladilo a začal sněžit. Všichni si na sebe začali nabalovat teplejší oblečení a pláště. Já si kvůli soukromí skočila za keř. Vytáhla dlouhý kalhoty a vymněnila je za kraťasy. Přes ně jsem si dala návleky. Sundala jsem si tričko a vymněnila ho za teplejší. Hodila jsem přes sebe plášť. Padnul mi úžasně. A krásně hřál. Z postarnní kapsy jsme vyndala rukavice od Eclaire. Co teď asi dělá? Je doma? Na misi? Nevím. Všichni už byli převlíklí a šli jsme dál.
Pořádně chumelilo. Obličej jsem měla celý zmrzlý. Vítr štípal do tváří a já byla ráda, že jdu. Na vyválení někoho ve sněhu jsem neměla ani pomyšlení. Najednou byla všude kolem tma. Shlukli jsme se k sobě. Protože díky svéme kekkei genkai dobře vidím ve tmě, tak jsem zaostřila. Za stromy jsem spatřila stín. Ohlídla jsem se na další strom a tam další stín. "Sensei. někdo nás asi sleduje. Za stromy jsou stíny." pošeptala jsem senseiovi. Zbystřil a rozhlédl se okolo. Zastavil celpu skupinu. Potichu jsme naslouchali. Vytáhla jsem kunai. Zprava se ozvalo křupnutí větvičky. Neváhala jsem a kunai hodila přesně tam. "Se mnou si nehraj." ozvalo se odtamtud. Ze stínu vykročil muž. Tvář samá jizva.. Na boku se mu houpala katana. Neměl žádnou čelenku se znakem vesnice. Ale i tak jsem měla pocit, že toho chlapa znám. "Co chceš?!" zakřičel Shin-sensei. "Co chci? Chci se trochu pobavit. A taky bych si rád vzal ty dokumenty co nesete. Je vás sice 8, ale dohramdy jste slabší než já. Nejdřív si s váma trochu pohraju ,pak vás zabiju , vezmu si dokumenty a ty si hezky schovám." rozchechtal se. To se mi nelíbí. Ani trochu. Ten chlap je cvok. Tohle mu nesmí projít. Odhrnula jsem plášť a vytáhla kunaie a shurikeny. Začal jsem je po něm házet, ale on se vžycky vyhnul. Vztek jsem po něm jeden kuani hodila jako nůž a strefila jsem se! Do ruky! Ha! "Tak ty takhle ty malá bestie! Tak to dopadneš nejhůř!" zakřičel a už se hnal proti mně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama