Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 9.díl

7. února 2012 v 13:47 | Maiki |  Naše generace

Ze tmy se vynořili ještě asi další 4 chlapi a každý udělal alespoň 4 klony. Měli dobrou strategii. Zaměstnat ostatní, aby se nemohli dostat k sobě a nemohli si navzájem pomoct. Chtěla jsem právě sejmout jednoho chlápka, co byl kousek ode mě, ale ten, co jsem ho trefila kunaiem do ruky mě odřízl. Snažil se mi zasadit ránu hlava nehlava, ale já se naštěstí vyhnula. Pak jsem, ale dostala ránu, kterou jsem nečekala. Taky si udělal klony a jeden z nich mě kopnul do zad. Spadla jsem do sněhu. Vzala jsem další kunai a hodila ho po něm. Zapíchl se do stromu vedle něj. Vzal ho do ruky. "Ty jsi, ale malá mrška. Máš celkem dobrou trefu. Škoda, že tě musím zabít." přibližoval se. Nemohla jsem se postavit na nohy. Nešlo to. Ve zmatku jsem sáhla do pouzdra. Snažila jsem se rychle nahmatat shunriken, nebo rukojeť kunaie. Nemohla jsem. Nešlo to. Ten chlap byl pořád blíž a blíž. Začal jsem couvat, ale moje ruka zapadla do díry zaváté sněhem. Vyjekla jsem. S rukou jsem nic neměla, ale lekla jsem se. Už byl u mě. Se strachem jsem se na něj dívala. Vzal kunai a zapíchl mi ho do nohy. Takovou bolest jsem snad nezažila. Před očima se mi zatmělo a nevnímala jsem nic. Jenom tu bolest. Vyndala jsem kunai ze svojí nohy. Vytahování bylo snad ještě horší. Pevně jsem kunai sevřela v ruce. V hlavě mi začalo něco pulzovat. Před očima se mi začalo rozjasňovat. Viděla jsem nohy toho chlapa. A potom nějaký stín s rudýma očima. Šeptal mi, ať ho zabiju. Zavřela jsem radši oči. Jenže ten stín byl i uvnitř mojí hlavy. Pořád šeptal: "Zabij ho. Zabij ho. Ty na to máš." Byl to hnusný ledový hlas, ze kterýho běhal mráz po zádech. Otevřela jsem oči. Stín jakoby mě obklopoval. "Běž pryč!" zakřičela jsem na něj. Jenom se rozřehtal. Uvědomila jsem si, že mám v ruce kunai. Celkem dost ostrý. Hodila jsem ho po stínu. ten se rozthl vejpůl a zmizel. Po chvilce se zval výkřik. Podívala jsem se dál a spatřila toho chlapa, jak mu kunai trčí z hrudi. V místě kde bylo srdce. Takovou silou jsem ho hodit nemohla.
Ale ano. Hodila. Muž se skácel k zemi. Posadila jsem se. Tělem mi projela bodavá bolest. Podívala jsem se na svojí nohu. Kalhoty byli na stehně roztržené a z rány vytékala proudem krev. Rohlédla jsem se. Nikde nikdo. Byla jsem úplně odříznutá. V dálce jsem zaslechla řinkot zbraní a pár výkřiků. To budou určitě ostatní. Snažila jsem se zvednout, ale nešlo to. Plácla jsem sebou do sněhu a těžce oddechovala. Panebože to je bolest! "Pomoc!" chtěla jsem vykřiknout, ale místo toho jsem to jenom zašeptala. Znovu se kolem mě objevil stín. "Zabila jsi ho. Gratuluju. Brzy budeš na takové úrovni, abych se mohl zhmotnit celý." zachechtal se. "K-kdo jsi?" zeptala jsem se stínu. "Ty nevíš kdo jsem? Ani se nedivím. Nikdo o mně nemluví. Všichni myslí, že jsem už byl zatracen." říkal si pro sebe. "Sakra kdo seš?" řekla jsem mu rázně. Rudé oči se na mě upřeli. "To poznáš v pravý čas." zakřenil se. Jestli to teda bylo možný. "Tak aspoň jméno." zasyčela jsem. "Masaru." spaloval mě pohledem. "Ještě se setkáme." prohodil a zmizel. Co to bylo? "Maiki! Tady je! Honem!" ozvalo se za mnou. Byla to Michelle. Přiběhla ke mně a klekla si do sněhu. "Co ti udělal? Jsi v pořídku?" chrilila na mě. Za chvilku přiběhli i sensei s Kitem. "Kde jsou ostatní? Sensei kde jsou?" ptala jsem se naléhavě. Byla to hlavně moje. Já jsem toho chlapa vyprovokovala. "Museli se vrátit. Sakuru hodně poranili. Sice jsem jí ošetřil, ale jen na dobu než se dostanou zpátky do Konohy, Kakashi mi předal jejich zprávu. Donesem ji tam jenom my čtyři." odpověděl mi. "Můžeš vstát?" zeptak se pro změnu Kito. Pokusila jsem se, ale bolest měla pořád navrch, takže jsem sebou zase švila do sněhu. "Počkej. Ošetřím to." řekl sensei. Přiložil ruku na poraněné místo. Během chvilky se mu okolo ruky objevila zelená chakra. Cítila jsem, jak se rána pomalu zaceluje. "Au!" křikla jsem. Bolelo to. "Vydrž. Není to tak vážný, ještě chvilku." prohodil ke mně sensei a pokračoval ve svojí práci. Ani ne za minutu měl hotovo. Ještě mi nohu převázal obvazem a pomohl mi vstatát. Lehce jsem došlápla na poraněnou nohu. Bolelo to, ale o hodně míň. "Zkus to rozchodit." radil mi. Zkusila jsem pár kroků. Trochu jsem kulhala. Ale šlo to.
Brzo jsem se normálně chodila. Vydali jsme se na cestu, ikdyž byla tma. "Nebojte je to ještě asi tak 2km. Pak se ubytujeme v hotelu." povzbuzoval nás sensei.
"Brána!" vykřikl Kito. Opravdu. Před náma byla brána do sněžný.


obrázek ke kapitole :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ara Ara | Web | 7. února 2012 v 15:48 | Reagovat

super dílek mohu se jen zeptat kolik to bude mít dílů ^^ 8-)

2 Maiki :)) Maiki :)) | Web | 7. února 2012 v 19:28 | Reagovat

děkuju a popravdě nevim kolik to bude mít dílů :D :D ještě plánuju Shippuden jako pokračování, ale k tomu se dokopu asi za hoodně dlouho :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama