Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Protože Tě miluji má malá Mrtvá Panenko

2. března 2012 v 17:34 | Maiki |  Jednorázovky
Tákže :D . Mám tu další příběh. Podle názvu už nejspíš víte :D . Ano, má to být horor :D . Příjemné čtení :)

Protože Tě miluji má malá Mrtvá Panenko

Probudila jsem a pořádně se rozhlédla. Byla jsem v nějaké temné místnosi, jejíž stěny byli pokryté zrcadli. Pomalu jsem se zvedla a až teď mi došlo, že mám na sobě bílé nadýchané šaty. Byla jsem jako nevěsta jen bez šperků, závoje a střevíčků.
Byla jsem totiž boska. Byla jsem hodně zmatená. Hlavou se mi pořád proháněly myšlenky tipu : Kde jsem? Proč tu jsem? Odpověď se ale nedostavila. Hrobové ticho prořízla hudba. Byla to píseň z filmového trháku Titanic. Začala jsem se pohupovat v rytmu hudby. Hudba utichla a odevšad se ozval smích. Ledový, strašidelný. Bylo to, jako kdyby mi někdo hodil kostky ledu za krk. V zrcadle jsem spatřila sebe a za mnou temnou postavu v kápi, která v ruce svírala motorovou pilu a okolo pasu měla pásek, ke kterému byla přidělána sekera, mačeta a sada nožů. Hrůzou jsem zaječela a začala dveře, kterými bych se mohla z místnosti. Postava mě jen sledovala.
Když jsem našla východ otevřela jsem prudce dveře a ihned je za sebou zabouchla. Octila jsem na zrcadlové chodbě s dveřmi, které pokrývala černá kůže. Neváhala jsem a otevřela první dveře. Za nimi byla temná místnost. Byli tam okovy a v nich nějaká dívka s potrhaným oblečením. Měla na sobě jen hadry. Podle vlasů jsem poznala svou kamarádku Símu. "Símo! Símo co ti je? Jsi v pořádku? No tak. Símo?" vrhla jsem se ke kemarádce. Trochu zaškubala hlavou a poté se na mě podívala. Krev v žilách mi ztuhla. Obličej měla celý zkrvavený a místo očí jen bílo. "Pomoz mi." zaskuhrala. "J-já nevím jak. Nevím jak. Kdyby to šlo, udělám to, ale nevím jak." odpověděla jsem zoufale. Za Símou se objevila postava v kápi a rozřízla jí vejpůl motorovou pilou v pase. Horní část mrtvoly se volně pohupovala v okovech a mrtvé oči se na mě pořád dívali a propalovali mě pohledem plným výčitek. S křikem jsem vyběhla ven. Zamířila jsem do dveří naproti. Znovu tmavá místnost. Tentokrát tam ležela postava na takové lavici. Poznala jsem svou další kamarádku, Míšu. "Míšo! Míšo řekni, že jsi v pořádku. Prosím. Prosím!" třásla jsem s ní. Obrátila na mě hlavu. Znovu ty oči! Ne! To ne! "Pomoz mi." zašeptala. Ucítila jsem, jak si teplá slza razí cestu po mé tváři. Stála jsem tam a koukala. Za Míšou se objevila znovu ta tmavá postava, tentokrát vzala sekeru a Míšu rozsekala. Zaječela jsem, jak nejvíc jsem mohla a vyběhla zpátky na chodbu. Pohled mi spadl na jedny dveře. Rozeběhla jsem se k nim a otevřela je. Uvnitř to vypadalo jako v nějakém salónu asi ze 70 let. Byl tam stůl, židle a lenoška. Na židli kdosi seděl. Elegantní dáma oblečená v leopardím kožichu s kloboučkem, který měl černý síťovaný závoj. Vlasy vyčesané do složitého drdolu. Nehty rudě nalakované a dlouhé, jako drápy. V ruce taková ta dámská cigareta. Vypadlo to jako figurína. Jenže já byla přesvědčená, že to figurína není. Po chvilce koukání jsem v dámě poznala svou další kamarádku. Álu. "Álo! Álo! Co se to tu děje?! Co ti je?" třásla jsem s jejím tělem. Přestala jsem s ní třást. Už jsem chtěla odejít, jenže Ále upadla hlava! Skutálela se na zem přímo pod moje nohy. Místo očí znovu to bílé. "Pomoz mi. Prosím." zakvílela. Málem jsem omdlela. Vyběhla jsem z místnosti a vrazila do protějších dveří. Znovu temná místnost. Jenže uprostřed byla vana plné jakési tmavé tekutiny. Ve venaě někdo byl. Rukama, hlavou a částí trupu visel přes okraj vany. Černé vlasy padali osobě přes hlavu. Jakmila jsem udělala krok dopředu, má noha byla mokrá. Udělalo to "čvacht" a osoba zvedla hlavou tak prudce, až se jí vlasy rozlétli do všech stran. V obličeji jsem poznala svou sestru Elišku. Místo očí znovu to bílo. Byla jsem s nervy v koncích. "Miško. Pomoz mi. Prosím." kdyby mohla, tak by brečela. Místo ní jsem, ale plakala já. Vyběhla jsem ven na chodbu a bežela tou chodbou. Už jsem se neodvážila otevřít další dveře. Už ne.
Doběhla jsem na konec chodby, kde bylo roští plné trnů. Něco mi říkalo, ať jdu dál. Ať se tím prorvu. Poslechla jsem a vrhla se do roští. Drala jsem se nebojásně roštím, ikdyž jsem od slz skoro neviděla a každý krok byl utrpení. Trny a ostré konce větviček konali své. Neustále mě někam škrábali až mi tekla krev a drali mé šaty na kousíčky.
Konečně jsem s z toho houští vypadla na studenou podlahu. Když jsem se zvedla sptařila jsem stůl a za ním všechny ty, u kterých jsem otevřela dveře. Síma, Míša, Ála a Eliška stáli za stolem, místo očí bílo a probodávaly mě nenásvistným pohledem. Všechny ěly na sobě stejné černé nadáchané šaty.
Možná jsme skolabovala. Nevím. Vím je, že jsem se nakonec pocitla na stole. Síma s Míšou mi držely ruce, Eliška s Álou nohy. Všechny svíraly v ruce nožíky. Po pravé straně se zjevila postava v kápi. Přicházela ke mně blíž a blíž. "Kdo jsi? Co chceš? Proč jsi to udělal?" řvala jsem. Postava přišla až ke mně, z rukávu vytáhla ruku a chytla ma za tváře. Do obličeje jsem neviděla. "Tohle všechno dělám pro tebe má Mrtvá Panenko. Proč to dělám? Protože Tě miluji má malá Mrtvá Panenko. Odteď budeme navždy spolu. Brzy poznáš kdo jsem. Neboj se." podle hlasu bylo poznat, že to je muž. Pustil mi tváře. V ten samý moment mě všechny čtyři bodly. Tělem mi projela ukrutná bolest. Muž v kápi vytáhl z pod opasku mačetu, napřáhl se a…..

Prudce jsem otevřela oči. Byla jsem celá spocená, ubrečená a vyděšená. Byl to jen sen. Jen sen. Uklidňovala jsem se. Zachtělo se mi na záchod. Nejistě jsem odkopla peřinu a ošourala se na záchod.
Když jsem si myla ruce, byla jsem pekelně unavená. Jsem ráda, že jsem na tom záchodě neusnula. Když jsem si utírala ruce podívala jsem se do zrcadla. Zůstala jsem stát jako přimražená. Krve by se ve mně nedořezal. Na zrcadle bylo krví napsáno: Brzy budeme znovu spolu má malá Mrtvá Panenko!.


PS: Tohle se mi zdálo. Je to můj sen. Jen jsem si ho trochu přibarvila. Muže v kápi jsem se neptala, co de mě chce a ani mě nechtěl rozseknout mačetou. Můj sen končí, když mě bodnou do končetin. Ani jsem na zrcadle nenašla žádný nápis. A opravdu mi v tom snu ten muž řekl: Protože Tě miluji má malá Mrtvá Panenko. Pokud to nesouhlasí s mým vyprávěním ráno( těm, co jsem to říkala) tak t je proto, že jsem vám to nechtěla řáct celý ;). Símo tobě zvlášť :D

Maiki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ara Ara | Web | 3. března 2012 v 19:49 | Reagovat

ty blááááho to je maso O_O

2 Maiki Maiki | 3. března 2012 v 20:26 | Reagovat

[1]: ehééé ^^ někdy mám holt divný sny hehe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama