Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 35.díl

25. dubna 2012 v 16:52 | Maiki |  Naše generace
po delším čase je tu další díl Naší generace ^^
(je to trochu kratší, ale nějak nemám nápady, gome :))

"Michelle!" okřikla jsem jí a chytla jí za ruce. Z právě ruky jí stékala krev a v levé držela kunai.
"Přece jsme se dohodly, že už toho necháš!" křičela jsem na ní. Na akademii když jí bylo smutno se řezala. Dostávala za to ode mě sprdy, i když i já nakonec jsem párkrát řízla, abych podpořila kamarádku.
"Nech mě bejt." zabručela a vysmekla se mi.
"Michelle…" zašeptala jsem.
"Řekla jsem nech mě bejt! Jdi pryč! Chci bejt sama!" vyjela na mě. Ucukla jsem. Takováhle už nebyla pěkně dlouhou dobu.
"Nechceš mi říct, co se stalo?" snažila jsem se jí trochu rozpovídat.
"Kurva řekla jsem běž pryč!" zaječela. Páteří mi projel chlad.
"Dobře, tak já tě nechám." zvedla jsem se a šla pryč. Masaru cupital vedle mě.
"Proč je taková?" zeptala jsem se svého démona když jsme byli z doslechu.
"Nevím. Možná na to má vliv Gekido. Hele já taky nejsem vševěd." zamručel. Mířila jsem domů. Trénink teď pár dní nebude dokud se Eruvee nezotaví. Takže asi budeme trénovat jenom já a Masaru. Za pár týdnu má souboje myslím, že 6 lidí.
"A jsme doma." vydechla jsem si, když jsem otevřela vstupní dveře. Masaru se mi prohnal pod nohama jako ďas a utíkal někam.
"Hej, kam si myslíš, že jdeš." zavolala jsem za ním a následovala ho. Mířil na zahradu. Doběhl ke stromu, vztyčil nohu a….vymočil se. Bože. A já myslela, že tam někdo nebo něco je on jenom potřeboval. Baka jeden.
Vykoupaná, najedená a uvolněná jsem si šla sednout na terasu. Sluníčko už zapadlo a na nebi byli vidět hvězdy. Miliarda hvěz. Krásně svítily holky jedny. Uvnitř sebe jsem pocítila prázdnotu. Rodiče a sestra jsou nezvěstní, náš tým se prozatím rozdělil na dvě poloviny, naše nová trenérka je zraněná a moje nejlepší kamarádka se se mnou odmítá bavit. Masaru doteď proháněl světlušky. Vypasal u toho tak roztomile, že kdybych ho neznala, nidky bych ho netipovala na démona. Zastavil se a podíval se na mě. Přiklusal ke mně a lehl si mi na klín. Zastřihal ušima a odfrkl si. Prostě mazel, co víc na to říct. Podrbala jsem ho na hlavě a znova se zadívala na hvězdy. Tak krásně zářily.
"No tak, vzbuď se." šťouchal do mě někdo.
"Ééé ještě pár minut." překulila jsem se, jenomže jsem spadla. Do mokra. Otevřela jsem prudce oči a rozhlídla se. Asi jsem usnula na verandě s Masarem na klíně. A právě jsem spadla do trávy. Zjevně od rosy. Pomalu jsem se zvedla. Šla jsem se umýt, převlíknout a dojít si pro snídani. Koupím si jí po cestě. Chci jít trénovat to s tou katanou.
Po cestě jsem si koupila skořicový rohlíčky. Mňamka. Masaru ťapal vedle mě a očividně měl dobrou náladu. Tak dobrou, že kýval hlavou ze strany na stranu, jako by mu do uší hrála hudba.
U řeky nikdo nebyl. Michelle už určitě odešla domů. Došla jsem ke břehu, kde včera seděla. Ještě pořád tam byla tak krev, co jí skapala z rukou. Povzdychla jsem si. Sedla jsem si a snědla rohlíček. Kousek jsem odlomila hodila Masarovi. Vděčně ho zhltnul. Je na čase se pustit do tréninku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama