Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 37.díl

10. května 2012 v 18:19 | Maiki |  Naše generace

Úspěšně jsem odrážela rány protivníků, občas mi něco škrtlo o kůži, ale nebylo to tak zlý. Protivníci se začali unavovat. Já taky. Zhluboka jsem dýchala a snažila se být ostražitá. Ve chvíli, kdy jsem zpozotovala, že se jeden chlápek naproti mně hýbe ztěžka jsem ho chtěla dorazit úplně. Ozval se svist zbraně a v boku jsem pocítila ostrou bolest. Sklopila jsem zrak a zjistila, že mi bokem skrz na skrz prosvištěl nějaký měčík či co, protože se to naproti do stromu. Zalapala jsem po dechu a sledovala, jak mi se mi síťované tričko barví do octínu karmínové barvy.
"Hej chlapi. Takane mi teď poslal zptrávu, že bojujou s její kámoškou, prej taky dostává pěkně do těla. Je na tom prej ještě hůř než tahleta. Tak tuhletu doděláme, vytáhneme pár informací a pak půjdeme pomoct chlapům ne?" zařehtal se chlap za mnou. Oni mají Michelle?! Ona je na tom hůř než já?! Ty prachanti! Jak mohli?! Za tohle zaplatí! Místo toho, abych se sklátil na zem jsem se vzpříma postavila. Tolik jsem si teď přála, abych mi to spojení duší šlo rychleji. Ani jsem se nenadála a v ruce jsem znovu pevně svírala svojí známou katanu. Ušklíbla jsem. otočila jsem se k těm chlápkům.
"Já, že mám umřít?! Chlapečci to jste si posrali!" zaječela jsem na ně. Koukali jako kdybych byla monstrum. Rozeběhla jsem se proti nim a sekla do prázdna.
"Ha! Ani trefit se neumíš! Jseš ubohá!" zakřičel jeden chlápek. Cože?! Jakto, že z katany nevyšvihl proud ledu. Jak to? Zkoušela jsem to stále dokola, ale pořád nic. Ty chlápci jenom hýkali smíchy. Ty zmetci! Tentokrát jsem uchopila katanu do obou rukou a začala do ní soustředit chakru. Měč se světle modře rozzářil. Mezitím co se oni smáli, já jsem vší silou sekla. Z čepele vystřelil mohutný proud ledu. Podobal se ostří kosi. Chlapi se přestali smát a začali řvát. Všechny je to rozetlo vejpůl. Na zemi se válely nohy a trupy s hlavami a vyděšenými výrazy. Nebrala jsem na vědomí tu spoušť kolem ani tu šílenou bolest v bohu. Vyběhla jsem rovně. Musím pomoct Michelle.
Jenže to nebylo potřeba. Michelle tam nad nimi stála s kunaiem v ruce ze kterého odkapávala krev. Oni lhali! Michelle neměla ani škrábnutí! Zato já měla pěknou díru v boku. Podívala se nahoru a uviděla mě. Ve chvilce byla vedle mě.
"Jseš v pohodě?" zeptala se dívala se starostlivě.
"Jsem v pohodě." řekla jsem, jenže s emi podlomily kolena a já spadla na větev podemnou.
"To teda nejseš v pohodě. A vůbec kdes sehnala tu katanu a každý oko jiný?!" zeptala se podezřele, proměnila se v tygra a vzala mě na záda.
"To je spojení duší s Masarem. Měl to být náš triumf na zkoušky." řekla jsem už s obtížemi. Začalo se mi špatně dýchat. Michelle se rozeběhla někam. nevím kam. Zavřela jsem oči a jenom vnímala tu bolest v boku. Brzy jsem nevnímala ani tu bolest. Svět kolem potemněl.
"Myslíte, že se z toho dostane?! Bude v pořádku?!" ptal se někdo starostlivě.
"Podle mého ano. Ale ta zranění byla velmi rozsáhlá. Byla ve velmi kritickém stavu. Ještě, že mně přivedli abych se podívala na ty chlapce. Jinak by vám tu zřejmě zemřela. Ne, že by tu zdravotníci byli špatní, jenže do těla se jí dostal jed na který znám protilátku jen já." další hlas.
"A už je v pořádku?" a zase jiný hlas. Kolik jich tu je? Pomalu jsem začala otevírat oči. Obraz byla rozmazaný. Po chvilce jsem zaotsřila a spatřila senseie, Michelle, Kita a nějakou blondýnu s culíkama dozadu. Pomalu jsem se začala zvedat. Bolest v boku mi nepomáhala.
"Maiki!" zakřičela kamarádku a vrhla se mi k posteli.
"Tak co? Jak ti je?" ptala se starostlivě. Chtěla jsem jí odpovědět, jenže jsem nemohla nic říct. Cítila jsem se divně. Taková… slabá a zranitelná.
"Nechtejí, ať se pořídně zotaví. Navštívte ji zase zítra. Hnala ostatní blondýna k edveřím. Ti jen neochotně odešli.
"Jsem Tsudane. Lákařský ninja. Vyléčila jsem tvá zranění. Asi ještě týden si tu poležíš a pak další týden nebudeš moct trénovat." řekla mile.
"Ale já musím trénovat. Musím se stát chunninem abych mohla najít a zachránit rodinu." řekla jsem bez rozmyšlení. Tsunade-san se na mě podívala se starostí.
"Zítra se na tebe přijdu podívat. Mezitím lež klidně." doporučila mi a odešla. Lehla jsem si zpátky do postele. Víčka mi ztěžkla a já usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tsuri Kataino Tsuri Kataino | Web | 12. května 2012 v 15:08 | Reagovat

hustýýýý :-D  ;-)

2 Kim Kim | Web | 13. května 2012 v 12:20 | Reagovat

super *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama