Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 39.díl

15. května 2012 v 13:24 | Maiki |  Naše generace


U hlavní brány už čekali sensei s Kitem.
"Ahoj. Maiki rád tě vidím zdravou." usmál se sensei. Oplatila jsem mu úsměv.
"Sensei, co to je za misi?" zeptala jsem se.
"No, jedřív musíme do písečný, čeká tam na nás pár lidí, nevím přsně kolik. A potom musíme předat tenhle svitek feudálnímu pánovi. Je to lehká mise. Ti z písečné taky budou mít nějaký svitek. Jste připraveni? Vyrážíme." sensei vykročil vpřed. My poslušně za ním.
ta chůze mě nudila.
"Kdy už tam budem?" zakričela jsem na senseie.
"Brzo, brzo." zamával na mě rukou.
"Kdy už tam budém?" přidala se Michelle.
"Brzo holky, brzo."
"Senseu mám dotaz." přihlásil se Kito.
"Ano?" sensei nadzvedl obočí.
"Kdy už tam budeme?" s Michelle jsme vyprsekli smíchy. Sensei se na nás otočil s mírně naštvaným výrazem
"Děcka, já jsem dobrák, ale tohle mě už vážně irituje." procedil skrz zuby.
"Cožeto?!" nechápala Michelle.
"Už ho sereme. Ale nevim proč. Vždyť se ptáme jenom né? Sensei? Ptáme se vás nebo ne?" provokovala jsem senseie. Ten mě nevnímal. Pch. Jakej hájzl.
"Holky, mám nápad." zašeptal Kito a plán nám hned začal vykládat.
"Jo, deme na to!" zajásala jsem a chopila se svojí role.
"Sensei, poradíte mi? Mám problém s jednou technikou." zaměstnal senseie Kito. S Michelle jsme se pomalu přikradly zezadu k senseiovi. Kito na nás juknul a na prstech napočítal od jedný do tří. Když ukázal tři prsty, skočily jsme s Michelle na senseiovi záda a zařvaly mu do ucha: "Kdy už tam budéém?" rychle jsme zase seskočily. Smáli jsme se jako pominuty. Sensei stál jako socha. Potom na nás pootočil hlavou. Měl vražednej výraz. Jejda.
"Holky já vás zabiju!!" plival kolem sebe oheň. Né teda doslovně, ale kdyby moh, tak to udělá. Potom se za náma rozeběh. Chtěl nás chytit a potrestat. Radši jsem vzala nohy na ramena.
"Sensei! Jste moc pomalej!" zařvala jsem na něj a přidala do kroku. Michelle už chytil, protože chudák zakopla. Jak jsem se tak ohlížel, nevšimla jsem si stromu a v plný rychlosti jsem do něj napálila. Sensei mě čapnul zezadu za tričko, který je jaksi kratší a zepředu mi trochu sklouzlo.
"Sensei!!!" zakřičela jsem a zakryla se. Jaki mi odhalil podprdu bez ramínek. Zahlídla jsem, jak se Kitovi spustila krev z nosu, jenomže se otočil, takže jsem to neviděla určitě.
"Pustím tě, až se mi omluvíte nebo až mi řeknete, kdo ten debilní nápad vymyslel." vrčel.
"Ohó sensei řekl sprostý slovo! Sensei vy se překonáváte, ale pustit byste nás moh. Já cu dolůů." začala kolem se kopat Michelle nohama.
"Omluvte se, nebo vás takhle ponesu. Nebo mi řekněte kdo to vymyslel a já vás taky pustim."
zopakoval sensei. Nafoukla jsem tváře.
"Takže Maiki to asi nepoví. Michelle?" podíval se na kamarádku sensei. Ta se nnáš nervózně podívala.
"Kito pojď Michelle rozcuchat vlasy, určitě bude šťastná." zasmál se sensei. Kito jeno zavrtěl hlavou. Sensei si povzdychl. Pustil mě, ale hned mi jutsu připoutal nohy k zemi. Narovnala jsem si mezitím tričko. Senseiova ruka se pomalu přibližovala k Michelliným vlasům.
"Né né néééé! Já vám to teda řeknu! Byl to Kito! Kito! On to vymyslel, jenom mi nešahejte na vlasy!" řvala jako tygr.
"To ti tak budu věřit. Kito by to nikdy neudělal." podíval se podezřele na Michelle, ale když si všiml jak se Kito směje, pustil Michelle a čapnul za flígr pro změnu Kita.
"Takže to ty?" zeptal se sensei nevrle.
"Ehm.... To krtci! Krtci mě přemluvili! Oni za to můžou! Krtci nás ovládají! Sensei, já to fakt nebyl." s poslední větou nahodil psí kukuč. Rukou si ještě shrnul vlasy nahoru, aby mu bylo vidět do obrou očí. Takovej štěněcé pohled. Uváá. Ne! Nekoukej se tam! Budeš slinat! Takovej pohled by zabral na kohokoli.
"Ne, to na mě neplatí. Za trest budeš bez večeře." sensei Kita pustil a a znova se vydal na cestu.
"Díky moc." zamručel na Michelle. Ta jenom pokrčila rameny. Dobrá nálada z nás opadla. teda z ostatních, ze mě ne. Ale měla jsem na senseie dotaz.
"Sensei? Můžu se na něco zeptat?" doběhla jsem senseie.
"Hm. O co jde?" zabručel.
"Jak je možný, že zrovna VY jste si vzal Sayuri-san?" tahle otázka mi vrtala hlavou od doby, co jsem se to dozvěděla.
"To víš Maiki, měl jsem štěstí a taky mám neodolatelný šarm." mrkl na mě. Já jenom vyprskla smíchy. On a šarm? tak to zabil. Pak už jsem se radši na nic neptala.
"Maiki, jak je možný, že ses tak rychle vzpamatovala ze smrti rodiny?" otočil se na mě sensei.
"To víte. Jak byli pryč tak jsem si navykla na to, být sama, ikdyž to byla rána, když mi Tsunade řekla, že jsou mrtvý, ale život jde dál a mám ještě pár opříbuzných v kamenný. Možná už ani tam ne. Ale co. Člověk to taky nemůže brát jenom z tý temný stránky ne?" mrkla jsem pro změnu já na něj. Zakroutil hlavou.
"Tak tady zůstaneme přes noc. Kito, bez večeře." připomenul sensei trest a začal rozdělávat oheň. Nemohla jsem se na něj dívat, tak jsem šla radši pomoct stavět stany. Kito ž bl hotovej jenom Michelle pod plachtou stanu uvízla.
"Pomoc." zakňourala. "Ono mě to nemá rádo." postěžovala si. Zasmála jsem se a plachtu nadzvedla. Společně jsme stan postavily. Mezitím už byla tma a senseiovi se za pomoci Kita podařilo rozdělat oheň. Měli jsme pár opečených brambor a maso. Kito na nás jenom hladově koukal. Sensei jako první zalezl do stanu. Když jsem ho uslyšela zachrápat, dala jsem Kitovi dvě brambory co jsem nesnědla a kousek masa.
"Ať nehladovíš." usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil a pustil se do jídla.
"Zůanu u a ídku.Ete sát. drmolil s plnou pusou.
"Cos říkal nenažranče?" zeptala se Michelle. Kito polk sousto.
"Říkám, že zůstanu na hlídku. Jděte spát."
"Ok." pokrčila Michele rameny a zalezla do spacáku. Já hned za ní. Hupsal jsem do spacáku. Sotva jsem zavřela oči, usnula jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ara Ara | Web | 18. května 2012 v 20:27 | Reagovat

to krtci, krtci nás ovládají .. u tohohle jsem prostě vybuchla :D :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama