Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 41.díl

18. května 2012 v 21:43 | Maiki |  Naše generace


Potom jsem tomu přestala věnovat pozornost. Chjo tohle je nuda. Žádná akcion. Proste pfí nuda, ulítla mi dušička.
"Ahoj. Maiki, že jo?" přiběhle z leva Viruki. Strašně jsem se jí lekla.
"Fuj, tohle mi nedělej. Lekla jsem se. Jo, jsem Maiki, co potřebuješ?"
"No, potřebovala bych si s tebou o nečem promluvit. Myslíš, že je v pořádku když už teď jsem zasnoubená?" dívala se na mě s provinilostí v očích.
"He? Ty jsi zasnoubená? No já nevim. Jestli máš toho člověka ráda, tak je to ais ok. A kdo to je?" zeptala jsem se jí nadšeně. Jenom ukázala dopředu na Yotsukiho.
"Naniiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii?! Děláš si ze mě prd….. srandu?!" valila jsem oči. Lehce se usmála a pokrčila raeny.
"No tý vole." vydechla jsem.
"Já vím. A je tu ještě jedna věc o který bych s tebou chtěla mluvit." zadívala se na mě vážně. Nechápavě jsem se na ní podívala.
"Jak se jmenuje tvoje matka?" zašeptala.
"Eh? Semeru Vokami. Proč?"
"Takže je to tak. Maiki, neříká se mi to lehce, ale….. jsem tvoje sestra." zadívala se mi do očí. Viděla jsem svoje oči.
"Hahaha, Virukio bezva vtip, ale teď vážně, cos chtěla." vynutila jsem z sebe smích.
"Ját o myslím smrtelně vážně. Jsem adoptovaná. Je mi 15. Nedávno mi moje adoptivní rodiče řekli, že jsem adoptovaná. Prý mě nechali odnesli do písečný a tam mě předali mojí aktuální rodině." mluvila vážně. Hlas se jí neklepal, koutky úst nenaznačovali úsměv.
"Počkej, to nejde! Já mám jenom jednu sestru a ta je teď mrtvá stejně jako táta i máma! Něco by mi řekli. Určitě." tentokrát se hlas třásl mě. Takže já mám ještě žijícího člena rodiny? Vážně?
"Řekli mi, že moji rodiče jsou Semeru a Matrin Vokami." řekola zadumaně.
"Onee-chan!" vrhla jsem se jí kolem krku.
"Huh?"
"Už tě nepustím! Ne! Že se mnou zůstaneš? Naše zabil nějakou cvok bo co a já jsem sama. Prosím." nasadila jsem spí pohled.
"Maiki, nemůžu s tebou zůstat. Mám taky rodinu. A je mi moc líto, že tvoji… naši rodiče zemřeli." podívala se na mě smutně.
"Ale to už je v cajků. Hej lidi já mám ségru!!" zakřičela jsem na náš tým. Všichni se na nás dívali. Objímala jsem Viruki kolem ramen a zubila se na všechny.
"Dobře ty." plácla si se mnou Michelle.
"Já to říkal! Říkal jsem to!" zaječel sensei. Podívala jsem se na něj jako na cvoka.
"Sensei…. v pohodě?" zadívala jsem se na něj pohledem ála zhulenec.
"Já věděl, že vy dvě jste sestry! Už podle toho jak jste jedli, máte šíleně podobnej obličej a máte stejný oči! Já to říkal! Já to říkal chachachá!" sensei se dočista zbláznil.
"Vole jemu jeblo." uchichtla jsem se.
"Počkej něco zkusim." zašeptala Michelle a s jiskřičkama v očích se přiblížil k senseiovi. Nadechla se, vydechla a zařvala.
"Sensei! Támhle se plazí medvěd! Měl byste ho chytit ať máme véču!" ukázala někam dopředu. Sensei se začal zmateně rozhlížel. Pak mu to cvaklo.
"Ty si ze mě zase děláš šoufky." čapnul Michelle za flígrt a zvednul do vzduchu.
"Teď se budeš níst." zatřásl s ní a šel dál.
"Jééé já nemusim chodit. Hej lidičky takhle se to dělá." zavolala vesele kamarádka. Sensei jí pořád nesl ve vzduchu. Se má. Asi někomu skočim na záda. Hm. Yotsukiho bych radši neriskovala a sensei je zabranej takže mi zbejvá Kito. Rozeběhla jsem se a skočila Kitovi na záda.
"A teď mě poneseš. Hyjé!" zavelela jsem. Kito mi věnoval baroušený pohled a snažil se mě setřást. Házel sebou na všechny strany strašně prudce, točil se dokola, běhla, skákal, válel se, ale já se nepustila. Jenom jsem vřískala.
"Bože Kito! Nech toho a nes jí na těch zádech sakra!Až bude chtít, sleze sama!"zvýšil hlas sensei. Michelle na Kita vyplázla jazyk.
"Fajn, tak se drž." zabručel a podepřel mě rukama. Zabořila jsem mu hlavu do vlasů a zívla. Takový hebuočký vlásky a tak příjmený. Hmm. Jako polštářek. Zavratala jsem se do vlasů ještě víc a už jsem chrněla.
"Ospalče vstávat." třásl se mnou někdo.
"Huh? Kde to jsem." zeptala jsem se ospale.
"No, jsi na mých zádech a už jsme u feudálního pána. Usnula jsi." vysvětloval Kito.
"Aha. Nechceš mě ještě chvilku nýst? Bolej mě nožičky." zakňourala jsem.
"Nene. Teď bolej nožičky a zádíčka mě. Takže šup dolů." pustil mě a já se ho taky pustila.
"Tak díky." usmála jsem se a šla někam. nevím kam.
"Děcka všechno vyřešený, můžeme domů. Vy dva taky. Každý máme jinou cestu, takže se asi rozloučíme. Těšilo mě. Zamával sensei Viruki a Yotsukimu. Ti se uklonili.
"Onee-chan. Že mi napíšeš." zaškemrala jsem.
"Jasně." usmála se a obejmula mě.
"Tak nashle. Těšilo nás." zamával nám ještě Yotsuki a vydal se s Viruki vpravo. My šli vlevo.
"Už ani hnout!" skočil před nás nějaký hromotluk. za ním se vyrojilo asi 5 dalších.
"Co chcete!" štěkl na ně sensei.
"Vaše těla! Šéfovi se budou hodit do sbírky hehe." zachechtal se a jeho poskoci taky.
"To nikdy!" zahřměl Michelle a tasila zbraně… ehm kunaie. Připravila jsem se do bojový pozice. Ty hromotluci vytáhli katany. Já mám taky jednu, ale to až v nejhorších případech. Rozpoutala se bitka. Sensei měl dva protivníky, my ostatní jednoho. Já vyfasovala toho jejich vůdce. Nebojoval špatně, ale já přece jenom měla navrch. Podívala jsem se po okolí. Kito měl problémy. Musím mu pomoct!
"Chcípni ty zkurvysyne!" zařvala jsem na protivníka, vytasila katanu a probodla ho. Krev mi vystříkla na oblečení a obličej.
Rozeběhla jsem se napomoc Kitovi. Uslyšela jsem senseiovo "Maiki ne!" a potom jsem měla před očima mlhu. Padla jsem na zem, dýchala jsem, vnímala jsem matně a pořádně neviděla. Nebyla jsem schopná hnout brvou. Viděla jsem, jak se na Kita seběhl další houf těch hromotluků a mordujou ho tam.
"Kito…" zasípala jsem. Snažila jsem se postavit. Pomalu jsem se začala hýbat. Nakonec jsem se zvedla a pomalu šla na pomoc. Ale už bylo pozdě. Kitovi prošla jedna zbraň břichem, druhá bokem. Všude byla krev.
"KITO!" zařvala jsem na něj.
"Yotsukiiiiiiiiiiiiiii." zavřískala Michelle. Než jsem se nadála všechny protivníky smetla mega vodní vlna. Před bezmocným Kitem stál blonďák s vytaseným mečem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Blood princess♥ ♥Blood princess♥ | Web | 18. května 2012 v 22:05 | Reagovat

megáááá uváááá úžasnýýý !!! úplně to žeru! takhle dlouhý by to mohlo bejt vždycky :3

2 Ara Ara | Web | 25. května 2012 v 22:29 | Reagovat

čtu to a musím hned na další díl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama