Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 49.díl

30. srpna 2012 v 21:47 | Maiki |  Naše generace

Po snídani jsme zabalili stany a znovu se vydali na cestu. Je tu nuda. Šílená. Chjo. Proč někdy nemáme nějakou zajímavou misi? Třeba… já nevim… chytání prasátek? Nebo oveček? Jasně, je to mise třídy C nebo D, ale aspoň se bavěj. My mezitim jdeme na nějakou misi o který nemáme ani šajnu. No jo. Vždyť my nic o tý misi nevíme.
"Sensei. Co je to vlastně za misi? Nic jste nám neřekli." zatahala jsem senseie za rukáv.
"Za pochodu vám nic sdělovat nehodlám. Až se zase utáboříme, dobře?"
"Fajn." řekla jsem a odšourala se ke zbtyku svého týmu. Nuda jako prase. Kvík.
Po cestě jsem bedlivě pozorovala to modrovlasý stvoření. Tohle prostě nemůže bejt kluk. Je moc tichej. Nezapojuje se. A má holčičí postavu. A to nemluvím o těch hrblokách, co vypadají jako ty naše holčičí. Tohle prostě musí bejt holka! Musí! Chjo.
Pomalu se stmívalo a my se pořád neutábořili.
"Sensei, já mám hlad, jsem unavená a bolej mě nohy! Chci zastavit!" zastavila se Michelle.
"Michelle nedělej problémy." zašeptala jsem. Sensei si nás přeměřil káravým pohledem, přišel k nám, přendal si batoh dopředu a hodil si Michelle na záda. Z batohu vylovil housku a poal jí Michelle.
"Ještě nějaký problém?" nadzvedl obočí a vyrazil vpřed.
"Ta má servis. Fakt jí občas podezřívám, že s nim něco má." zamumlala jsem směrem ke Kitovi. Ten na mě vyvalil oči. Potom se zamyslel a dal mi zapravdu.
Už byla tma a my vyšli z lesa. Byly tu samý skály a jeden krásnej sráz. Skvěle. Kde jako budeme spát? Koukla jsem se po ostatních, taky nebyli moc nadšení. Michelle si lebedila na senseiových zádech.
Po pár metrech nás pohltila mlha. Byla tak hustá, že jsem si neviděla na špičku nosu.
"Držte se pohromadě!" zakřičel někdo. Nevím kdo. Jenom jsem hledala někoho z našeho týmu.
"Shine, my jsme všichni!" ozval se hlas. To byl Daiki-sensei.
"Sensei! Kito! Michelle! Kde jste?" šátrala jsem před sebou rukama.
"Maiki?" ozval se přede mnou hlas.
"Kdo je to." udělala jsem rok dopředu a nahmatala osobu.
"Tady Kito. Jsi OK?" chytnul mi ruce. Jo, držet se za ruce, tak se neoddělíme.
"Půjdeme pomalu najít ostatní?" zeptala jsem se.
"Jo." pevně mi stiskl ruku a pomalu jsme vyšli vpřed. Nohama jsme lehce našlapovali, abychom se nezřítili ze skály dolů.
Před námi se ozval výkřik. Tenhle hlas poznám kdekoli.
"Michelle!" chtěla jsem vyběhnout dopředu, ale Kito pořád držel. Jak jsem udělala krok dopředu, tak jsem trochu dupla a teď se mi pod nohama začala bortit zem. Najednou jsem se propadla. Stihla jsem zaječet a zavřít oči. Po chvilce mi došlo, že nepadám. Koukla jsem se nad sebe. Viděla jsem Kitův obličej a ruku. Teď byli mimo mlhu. Volnou rukou jsem sáhla nad sebe a přidržela se skály. Zapřela jsem se nohama o skálu a s Kitovou pomocí jsem se drápadala ven. Když už jsem byla skoro nahoře, Kito zabral, spadl a já vyletěla a dopadla nahoru na něj.
"Gomenne Kito." pomalu jsem se zvedla. Zase jsem neviděla. Sakra!
"Kdo máte Fuuton, použijte ho na odehnání mlhy!" ozval se hlas. Asi zase Daiki-sensei.
"Skrčte se!" pronesl holčičí hlas. Yukiko. Zvedla jsem se, udělala pečetě a křikla:
"Fuuton: Kaze no Yaiba" (vítr: větrné ostří). Vzduchem zašlehal vítr a mlha začala ustupovat. Zopakovala jsem to ještě 2x než byla mlha úplně fuč a já se mohla rozhlídnout. Tým Daikiho-sensei byl pohromadě, Kito ležel vedle mě na zemi a Shin-sensei byl asi 100 metrů od nás. Očividně v bezvědomí. Kde je Michelle? Všichni se sebhli k senseiovi. Když usoudili, že je v bezvědomí, začali se shánět po Michelle. Proměnila jsem se vlka a vytvořila vlčí klony. Všichni koukali jako telata.
"Zkusím jí najít." prohodila jsem k nim a chtěla vybehnout, ale kdosi i sedl na záda.
"Jdu taky. Je to parťačka." na zádech mi seděl Kito. Otočila jsem na něj hlavu a vycenila zubiska. Dala jsem pokyn klonům a sama vyběhla.
Čenichala jsem po zemi a snažila se najít jakoukoli stopu. Kito se rozhlížel po okolí.
"Támhle je!" prudce jsem zastavila. Kito ze mě seskočil a utíkal směerm k lesu. Běžela jsem hned za ním.
Michelle na tom byla dost bídně. V břiše díra, v noze díra, v ruce díra, z hlavy jí tekla krev. jestli nevykrvácí bude to zázrak. Kito jí dal první pomoc. Už tolik nekrvácela. Naložil mi jí na záda a sám si sedl skoro až na můj ocásek. Byli těžcí. A jak. Běžela jsem, ale nesprintovala, abych je nesetřásla.
Sensei se mezitím probral a když viděl Michelle, zhroutil se. Daiki sensei nás všechny poslal domů, a sám šel dodělat misi.
Protože jsem nesla pacienta, tak jsem běžela vepředu. Kito svoje použil Kychiose no Justu, černou pumu. Tý naložil na záda senseie a sám si na ní sednul. Běželi hned vedle mě.
V Konožské nemocnici jsme byli další den. Michelle hned jela na sál. Byla jsem totálně grogy. Přeměna mě tolik nevyčerpala, ale nesla jsem celou cestu na zádech osobu a k tomu utíkala. Senseie odvezli na psychyatrický. Kito se se mnou rozloučil s tím, že musí za Jirayou-sensei. Neměla jsem co dělat, tak jsem čekala, jak operace dopadne.
Po hodině vyšla Tsunade-sama s tím, že Michelle bude v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Michelle* *Michelle* | Web | 2. září 2012 v 12:04 | Reagovat

přečtenooo a už i 50ka *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama