Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Kasumi Story part 1. - Úkryt nalezen!

21. září 2012 v 11:25 | Maiki |  Kasumi story
Mám tu zbrusu novou povídku Kasumi story :) . Pokud se o tom chcete dozvědět víc, tak perex ;)
PS: gomenne, ale obrázek zatím není :D



Jmenuji se Kasumi. Přijmení není tak důležité, pokud teda nejste nějakej starej dědek z plesnivýho úřadu. Stačí křestní jméno ne?
Před měsícem, 3. května, mi bylo 16. Hezký číslo ne?
Jsem Jashinistka, stejně jako moje matka, se kterou jsem žila. Proč ten minulý čas? Jednoduše. Zabila jsem ji. Bylo to přání Jashina-sama a já mu ráda vyhověla. Matka mě neskutenčně srala. Nejen, že mi věčně za něco nadávala, ale akdyž mi bylo 14, ztratila víru v Jashina. No věřili byste tomu? Můj Pán si za to žádal odplatu a protože s kosou mi dovolili zabíjet až od 16ti, tak mohla ještě 2 roky žít. Svině jedna, zasloužila si to. Mohla být nesmrtelná stejně jako já. Vybrala si smrt.
Potom, co jsem matku zabila a pohodila v lese, aby ji ohlodali vlci, jsem si začala balit. Brzy jim to dojde, že je mrtvá. A budou vědět po kom mají jít. Budou mě hledat. Ale já jsem krok před nimi. Můj plán je utéct a najít svého otce. Nikdy jsem ho nepotkala a vím jen zhruba, jak vypadá, protože si ho matka kdysi nakreslila. Jenže ta kresba je stará tolik co já, takže z není nic moc poznat.
Z domu jsem se vytratila o půlnoci. Přes den by asi bylo nápadný, kdyby šla holka, kterou tady všichni znají(hlavně kluci) s batohem a kosou na zádech s pláštěm přes sebe vesnicí. Proto jsem šla v noci. Navíc u brány teď nikdo není. Problém jeden, ale je. Brána je zamčená. Kreténi to zamykaj. A já navíc bydlím na druhém konci vesnice, než je brána. Tak jsem se přes střechy vydala k bráně.
Když jsem k ní doběhla, vyšplhala jsem se horu na ní a potom z ní seskočila. Vzhůru do noci. Úsměv mi pohrával na rtech. Vytáhla jsem kunai a ochrannou čelenku, kterou jsem měla uvázanou pod mini tričkem, jsem škrábla přes znak Konohy. Stal se ze mě Nukennin.
"Mějte se sráči." pronesla jsem do nočního ticha a pomalu se vydala na cestu. Nevěděla jsem kam jdu. Hlavně někam pryč, kde Konoha nemá lidi.

Tohle všechno se stalo před měsícem. Od tý doby chodím doby chodím od města k městu, přináším Jashinu-sama oběti, které si vyžádá a kradu jídlo. Vždy, když někam přijdu všichni se za mnou otáčí, hlavně muži a kluci když mám rozepnutý plášť. Mám totiž oproti ostatním dívkám větší míry. Snad jediný, kdo má stejné míry je Tsunade, Hokage listové. O nikom jiném zatím nevím.
Už se začíná smrákát a v dálce jsou vidět blesky, Bouřka přichází mým směrem. Brzy začně pršet. Měla bych si najít úkryt. Už týden jsem nenarazila na město a jsem snad v té největší pustině, jaká může být. Ne, že by tu nic nerostlo, ba naopak, ale vůbec nic kromě stromů, pár skal a zvířat, to nic není. Na nos mi dopadla kapka. Skvěle. Už začíná pršet.
Déšť začal tak rychle a byl tak silný, že jsem byla během minuty celá promočená. Hledala jsem úkryt. Pod strom se ukrýt je blbost, když kousek ode mě oblohou křižují blesky.
Konečně! Jeskyně. Vlezla jsem do ní a svklékla ze sebe oblečení, kromě spodního prádla. Je tu docela chladno, ale v tom promoklém oblečení bych nastydla snad ještě víc. Pomocí svého Katonu jsem rozdělala oheň. Matně osvětlil jeskyni. Myslela jsem, že to je malá jeskyňka, ale vypadá to, že vede hodně hluboko do skály.
Dívala jsem se do ohně. Už mi začínalo být teplo a oblečení mi taky pomalu schlo. Mohla jsem si navléknout už alespoň sukni. Ta schla rychle vždycky. Plamínky mezi sebou tančily a já se na ně s chutí dívala. Ale dostala jsem hlad. A pořádný. Přejela jsem si rukou po břiše a pohled mi zklouzl na moje tetování, na levém boku. Vytetovaný znak Jashina-sama. Stejný, jako nosím na krku. Už dlouho se mi Pán neozval. Začínám z toho být zoufalá.
Déšť venku pořád sílil a nad hlavou mi hřměly hromy. Někdy tak hlasité, že jsem si musela zacpat uši. Už mi uschlo i tričko, tak jsem h na sebe navlíkla. Tedy moc to nepomohlo, když mám jen tričko, které mi překrývá moje mohutná ňadra. Ozval se další hrom a oblohu rozčísl ohromný blesk. Osvítil snad celou jeskyni. Ve světle blesku jsem zpozorovala zmavou postavu, očividně v plášti. Vyskočila jsem na nohy a popadla svou dvoucípou kosu.
"Co chceš?" štěkla jsem na něj. Neznámý trhl hlavou. Obrátil ke mně svou tvář. To už blesk neosvětloval jeskyni, pouze můj oheň. A i přes to matné světlo jsem viděla bělmo očních bulv a rudě žhnoucí panenky. Sotva jsem do nich podívala, podlomila se mi koleny a poslední co jsem viděla, byla jeskynní podlaha.


"Říkám ti, že jsem jí nikdy neviděl! Jak jinak ti to mám kurva vysvětlit!" rozčiloval se nademnou jeden hlas.
"Vždyť se na ní podívej! Jak ti je podobná! A co ten přívěšek, ta kosa a to tetování?! Musel jsi jí někdy vidět! Copak vy nepořádáte srazy tý vaší sekty?!" argumentoval mu druhý hlas.
"Držte huby. Už je vzhůru." ozval se zase třetí hlas.Otevřela jsem oči.. Radši pomalu. Rozeznala jsem nad sebou dva muže. Jeden bělovlasý, druhý zrzavý s piercingy po celym xichtě. U stěny stál nějaký černovlásek se zavřenýma očima.
"Ha! Se koukni teď i ty oči! Je ti šíleně podobná!" ukazoval na mě zrzek. Proč na mě ukazuje? A to jako mám bejt podobná tadytomu bělovlasýmu dědkovi?
"Hele ty oranžovej debile, to mluvíš o mně?" opřela jsem se o lokty a hodila na zrzouna vražednej pohled. On mě normálně ignoroval a pořád házel takový divný pohledy na dědulu.
"Hej ty dědulo. To mluví o mně, že jsem ti podobná?" zkusila jsem to na bělovlasa. Oba si mě nevšímali. Hej já jim dám.
"Tak odpoví mi tady kurva někdo na moje otázky?!!!" rozeřvala jsem se. To už sebou oba cukli a směřovali svojí pozornost na mě.
"Sklapni spratku!" ohradil se na mě ten, co mi měl údajně být podobnej.
"Ti dám sklapni." procedila jsem skrz zuby, vyskošila z postele, či čeho, odstrčila zrzouna a popadla toho debilního dědka za flígr. V jeho tváři jsem viděla, jak mnou opovrhuje. Jsem dost horkokrevná a tohle mě fakt dožralo. Ubalila jsem mu takovou, že prorazil zeď. Chtěla jsem mu jít dát ještě přidat, ale někdo mě chytl za rameno. Chtěla jsem po něm seknout kosou, ale došlo, mi že jí nemám.
"Nemá cenu do něj takhle bušit. Je nesmrtelný." řekl mi ten, co mě držel za rameno. Ohlédla jsem se a spatřila zrzka. Díval se na mě přísně. Vyplázla jsem na něj jazyk. Moment, jak může být nesmrtelný. Pokud nevěří v Jashina-sama jiný způsob neznám. Šedovlas se pomalu zvedal ze země a na krku se mu cosi zalesklo. Vysmekla jsem se zrzounovi a skočila po tom lesklém. Dědula na mě koukal jako na zjevení. Když jsem porovnala svůh přívěšek s jeho, byli stejné. Na tváři se mi začal rýsovat úsměv. Odstoupila jsem o krok dozadu a pomohla dědulovi, co ještě ležel na zemi na nohy. Pořád na mě koukal jako bych spadla z višně. Nakonec nahodil takovej arogantní výraz, ukázal na mě a prohlásil.
"Dejte jí kamkoli, jenom ne ke mně do pokoje." a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tayo Hatake Tayo Hatake | Web | 21. září 2012 v 19:15 | Reagovat

Tak to bylo super a ten konec si zabila =D rozhodně piš dál =))

2 Kim Kim | Web | 22. září 2012 v 14:12 | Reagovat

Píš dalej :DD Toto je brutálne úžasné XDD

3 Katty-Hinata Katty-Hinata | 30. září 2012 v 19:17 | Reagovat

:DDDD Já si to chtěla přečíst,akorát jsem neměla čas xDDD Je to totálně božský xDDD A Ten konec zabíjí :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama