Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Naše generace- 51.díl

6. září 2012 v 16:01 | Maiki |  Naše generace
možná to bude trochu kratší, gomenne .DD


Nejdřív si Kito musel dojít pro seznam domů. Chtěla jsem na něj počkat před domem, ale násilím mě dovlekl dovnitř domu.

"Neboj se, nikdo tady není. Všichni jsou pryč." zazubil se a otevřel dveře na konci chodby. Šla jsem za ním. Čekala bych, že aspoň mamku bude mít doma. Nakoukla jsem do pokoje, kam vešel Kito. Očividně to byl jeho pokoj. Oblečení všude poházený, bordel na stole a pelíšek jako pro kočičku. Moment. Pelíšek pro kočičku?

"Ehm.. Kito? Co to je za pelech." ukázala jsem na košíček.

"Co? Jo tohle. To je pro Supido. Moje pumička." usmál se a dál hledal seznam.. Moment. On chová pumu?!

"Pumu?" koukala jsem jako puk.

"No jasně. Je to moje Kychiose. Všichni z naší rodiny, teda kromě nee-chan mají pumu. Teda moje je ještě taková menší, ale vyroste. Dostal jsem před rokem, když se narodila. Je pořád taková maličká. Někde se tady bude potulovat." začal hledat pod postelí. Ten kluk je ale bordelář. Pěřina na Kitově posteli se začala hývat a potom se nadzvedla. Koukla na mě dvě žlutá očka. Z pod peřiny vyšla Kitova puma. Jak jí to jenom říkal? Supido?

"Čičí. Pojď sem maličká." přidřepla jsem si a začala na čičinu volat. Ta jenom naklonila hlavu na stranu a zaměřila se Kitovi na záda. Po chvilce na něj skočila. Kito vyskočil z pod postele a začal pobíhat kolem. Přistoupila jsem k němu a zvířátko jsem mu sundala ze zad.

"Ách jo. Tohle mi dělá pořád a vždycky zaboří drápky. Pěkně to bolí. Auu. Díky, žes jí sundala. Už mám ten papír tak můžeme jít." zamával mi svitkem před obličejem. Pořád jsem v náručí držela kočičku. Teda pumičku. Podrpala jsem jí na bradě a on se s chutí zakousla do mého ukazováčku. Kito jí tentokrát musel sundat ze mě a dal jí do pelechu.

"Zůstaň a neudělej tady větší binec než je. Mamka mě zabije." plácl se do čela Kito a vyšel z pokoje, já hned za ním. Sotva jsem vyšli z domu, přišel k nám nějakej chlap. Mladej. Měl pásku přes levý oko.

"Ale, ale. Kohopak sis to přivedl bráško?" pozorně si mě prohlídl ten chap. Troch mě zamrazilo v zádech. Měl divný číto. Takový hodně rozcuchaný.

"Saisho nii-san neděs jí. Jenom se mnou šla pro tenhle sezna, bylinek." zamával Kito papírem. Oni jsou bráchové? Vůbec si nejsou podobní.

"No jo vlastně, ty náš malej medičku. A jak se vůbec jmenuješ maličká?" zaměřil se znova na mě.

"Nejsem maličká. A jsem Maiki. Kitova parťačka." trošku jsem se nafoukla. Copak jsem trpaslík nebo co?

"Jo tak parťačka. Tak to jo. Tak já vás už nechám jít. Mimochodem Kito. Mamka se vrací dneska, doufám, že ti Supido nenadělala moc nepořádku." zazubil se Kitův brácha a vešel do domu. My vyšli sbírat kytičky.


"Hledej tyhle bylinky. Vidíš? Mají žluto-modrej květ a zubatý listy. Nepleť si je s těmahle, co maj listy hladký. Ty s hladkejma sou jedovatý." držel mi před očima obrázek kytky.

"Jo jasně, jasně. Chápu, takže hladký listy nebrat. Okey." přikývla jsem na souhlas. Byli jsme v menším lesíku a kolem byla louka. Já měla jít na louku a hledat ty kytky, co mi Kito řekl a on hledal v lesíku.

Došla jsem na louku a zůstala stát. Takovejch kytek! Ty brďoo. Ehm… jakýže mám nasbírat? No tak od každýho trochu. Začala jsem trhat každou kytku, co jsem našla.

Brzo jsem měla takovou kytici, že jsem přes ní nic neviděla. Ale nějakým zázrakem se mi povedlo nabourat jenom jednou, než jsem našla Kita.

"Pane Bože. Cos to vyváděla?" koukal na mě jako péro z gauče.

"Zapomněla jsem jaký kytky, tak jsem od každýho vzala pár." podrbala jsem se ve vlasech a vyndala si pár lístků.

"Ach jo. No tak já to přeberu. Běž se kouknout kolem a už nic nesbírej." koukal na mě takovým tím pohledem, jakože za všechno můžu já. No vlastně jo. Šla jsem se podívat po lesíku. Bylo příjemně. Ptáčci zpívali, liští šumělo, lidi si povídali. Momentíček. Lidi? Zaostřila jsem a spatřila na nedaleké lesní cestě karavan. Kočovníci, prolítlo mi hlavou. Byli to tři karavany, kolem nichž šli muži se zbraněmi. Ženy s dětmi budou ais uvnitř. No co, vždyť jenom projížděj. Nic špatnýho nedělaj. Za jedním karavanem se táhl provaz. Od čeho? Podívala jsem se na konec provazu a úplně mě zamrazilo. Viruki nee-chan! Oni jí zajali? Ty zmetci!

"Ale, ale, ale. Kohopak to tu máme. Další dívku, pro našeho pána." otočila jsem se a stál tam nějakej chlap v čepici. Mlsně se olízl. Doslova jsem se třásla po celym těle. Rozřesenou rukou jsem nahmatala kunai a dala ho před sebe jako obranu.

"Nepřibližuj se! Já se umím bránt!" řekla jsem roztřeseným hlasem. Ani nevím, proč jsem se tak třásla.

"Hni sebou ty kůže líná! Nebo tě zbičuju ještě víc!" ozvalo se od karavanů. Vzduchem byl slyšet svist biče a výkřik Viruki nee-chan. Po tomhle se mi začala podlamovat kolena. Co když se neubráním. Co když mě taky budou bičovat. Tohle všechny mi lítalo v hlavě dokud ten týpek přede mnou taky neodlítl.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ai Eater Ai Eater | Web | 7. září 2012 v 14:39 | Reagovat

Odkaz je tady> http://www.anime-manga.cz/crimson akorát se musíš regnout ^^ xDDD

2 Blik Blik | Web | 8. září 2012 v 13:50 | Reagovat

Maličká Pumičká :33 kawaii :33 jen tak dál, rychle pokračování :DD

3 *Michelle* *Michelle* | Web | 9. září 2012 v 18:39 | Reagovat

já cu taky pumičku *o* né počkej já chci tygříka :DD jinak boží doufám, že už píšeš další *.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama