Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Demon Hunters - 1.díl

10. prosince 2012 v 21:58 | Maiki |  Demon Hunters



Utíkala jsem temnou ulicí jak nejrychleji jsem mohla. Slyším je za sebou. Slyším jejich kroky, jejich dech, to odporné chrčení, kter jim vychází z úst. Proč jsem si zrovna dneska musela na stolku zapomenout přívěsek, proč dneska? Koho by napadlo, že cestou do klubovny narazím na partičku démonů? Kéž bych tak měla svůj přívěsek. To už by byli vejpůl a já mohla v klidu pokračovat a ne před nimi utíkat jako zajíc před myslivcem.
Ve spěchu jsem si nevšimla díry a upadla jsem. Au! Spadla jsem na levou ruku, která teď pekelně bolí. Rychle jsem se zvedla a znovu vyběhla, jen ne už tak rychle jako předtím. Nohy mi začaly vypovídat službu a s tou levačkou se taky neběhá zrovna nejlíp.
Zahla jsem za roh. Málem jsem nabourala do lampy. To by mi ještě sházelo, mít něco s hlavou. Ruka bohatě stačí. Ve svitu lampy na druhé straně ulice jsem zahlédla známou tvář.
"Alane pomoc!" zavolala jsem na kamaráda a přiběhla k němu. Chvilku nechápal, ale jakmile uviděl démony něco zamumlal, v ruce se mu objevila puška a po třech výstřelech démoni zmizeli.
"Ah děkuju moc. Honili mě snad přes celý město. Zapomněla jsem si přívěsek." začala jsem oddychovat po tom běhu.
"Máš štěstí, že jsem šel je je slyšel, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna ty si zapomeneš přívesek. Mohli tě zabít." káral mě.
"Já vím, já vím. Vážně moc se omlouvám, jenže ta zpráva od Avi zněla tak strašně naléhavě, že jsem si ho zapomněla připnout." dech už se mi zklidňoval.
"Budu muset podat hlášení mistrovi. Pojď nebo tě napadnou další." čapl mě za levačku. Vyjekla jsem bolestí.
"Co zase?" podíval se na mě nakavšeně.
"Bolí mě ruka. Když jsem utíkala, spadla jsem." vyplázla jsem na něj jazyk. Čapl mě za pravačku a táhl mě směrem ke klubovně.

"Jsem tady. I s marodem." zavolal Alan přes celý cech. To si snad dělá ze mě srandu. Jakej marod? Jsem invalida to je rozdíl! Možná… . Odtrahla jsem se od něj a šla si sednout na gauč ke kamarádům.
"Co se ti zase stalo?" mírně nadzvedla obočí Avi. Ukázala jsem na svou levou ruku. Jen se plácla do čela.
"Já za to nemůžu honili mě démoni." snažila jsem se obhájit.
"Moment jak myslíš honili? Tos je hned nevyřídila?" napřímil se na protější sedačce Haki.
"Zapomněla jsem si přívěsek." povzdychla jsem si a ukázala na hruď kde by se měl na stříbrném řetízku houpat znak Lovce démonů.
"Prostě jsi trubka, já ti říkám pořád." pokrčila rameny Avi a opřela se o sedačku.
"A kde je Alan? Vždyť přišel s tebou?" začal se rozhlížet Haki. Určitě ho chce zase někde na záchodcích ojet, jak vždy.
"Zase máš ty svoje perverzní myšlenky?" ozval se nade mnou známý ohlas. Zaklonila jsem hlavu a spatřila hnědovlásku s modrovláskem. Ti dva jsou snad nerozluční. Člověk je nevidí jinak než spolu.
"Hoj Rio, Leo." mávla jsem na ně zdravou rukou.
"Ahoj Maiki." pozdravili mě jednohlasně.
"Hele já nejsem pervezák!" ozval se dotčeně Haki. Zašklebila jsem na něj. Zamračil se ma mě a žduchl mi do levačky. Sykla jsem bolestí a hodila na něj načuřený pohled.
"Ale, cos prováděla?" nadzvedla obočí Ria.
"Zase byla šikovná." zasmála se Avi. "Běž si s tim na ošetřovnu a uvolni tady místo." usmála se škodolibě Avi a vyháněla mě pryč ze sedačky. Zahrála jsem uraženou a šla směr ošetřovna.

Chvilku jsem si na otetřovně pobyla. Naštěstí to nemám zlomený, ale jenom naražený. Doktorka mi natřela na ruku nějakou mastičku ze které se mi zvedal žaludek. Ta smrdutá mastička, ale měla dobrý účinek, protože levačka bolela mnohem míň. Poděkovala jsem a vrátila se zpátky do společenské místnosti. Hledala jsem naší partičku.
Nemusela jsem hledat dlouho. Už jenom podle toho randálu, který se od nich šířil byli nepřehlídnutelní.
"Kam se vytratil, Haki?" kývla jsem na partu.
"Hádej." zasmál se Leo. Takže zase někde na záchodě s Alanem. Jak jinak.
"Neviděl jste dneska někho Rena? Nebyl ani ve škole?" zeptala jsem se. Kamarádi si vymněnili tázavý pohled.
"Ach jo, kde zase je?" sesunula jsem se na gauč kde se předtím roztahoval Haki.
"Možná ho mistr poslal na vícedenní lov." nahodila Ria usazená Leovi na klíně.
"Možná." pokrčila jsem rameny.
"Hele Katashi tady taky dneska není a nedělám takový caviky." vyplázla na mě jazyk Avi. Mrzutě jsem zamručela, ale dál jsem si už nestěžovala.

Sláva pátečním večerům. Naši se po mně nesháněj, protože ví, že jsem s kamarády. Leo donesl nějaký pití a připili jsme si na víkend. Lepší důvod pro přípitek jsme neměli.
Nezůstali jsme jenom u jednoho přípitku. Díky Leovi jsme se mohli pořádně zmazat. Snažila jsem se držet to pití na uzdě, jenže když ono to chutná tak dobře, že jsem pila skoro pořád.

v

"Ah moje hlava." chytla jsem se za hlavu a snažil se si sednout. Mžourala jsem očima před slunečními paprky, které mi vypalovaly sítnice. Sakra, co kolik jsem toho včera vypila? Rozhlédla jsem se kolem. Avi ležela pode mnou na zemi s lahví v ruce a slintala na podlahu. Nikde jsem neviděla Riu s Leem. Ty asi ještě jakžtakž střízliví odešli.
"Už ses probrala?" přistoupila ke mně osoba. Chvilku jsem zaostřovala než jsem poznala Alana. Držel v ruce sklenici s vodou ve které cosi šumělo.
"Vypij to." strčil mi sklenici pod nos. S vděkem jsem nádobu uchopila a hltavě se napila. Udělalo se mi trošku lépe.
"Vy jste toho včera vypili. Nejmíň šest flašek. Divim se, že nemáte otravu." zasmál se Alan a rozhlédl se kolem. Přikývla jsem a pousmála jsem se. Opravdu jsme toho vypili hodně, množství si přesně nepamatuju.
"Chceš vědět co jste včera prováděli?" škodolibě se usmál a vytáhl z kapsy mobil. Vytřeštila jsem oči. Sakra co jsme dělali?!
"Dej mi ten mobil!" chňapla jsem po přístroji, jenže Alan s rukou ve které držel mobil uhl a já se svalila na zem vedle Avi.
"No pojď si pro to. Je to dost zajímavý." smál se škodolibě. Namáhavě jsem se zvedla a kolíbavým krokem jsem se snažila kamaráda dohnat. Očividně ho to bavilo. Jenže mě ne.
"No tak nebuď zlej." kňourala jsem. Pořád přede mnou utíkala a mobil měl před sebou natažený jako návnadu.
Po chvíli mě to přestalo bavit a dřepla jsem si na zem do tureckýho sedu.
"Dobře už tě nebudu trápit." usmál se a přidřepl ke mně. Začal mi ukazovat fotky z předešlé noci. Chvilkama jsem nevěřila vlastním očím. Zvlášť ne tomu, že jsem pila ze záchodu. Fuj! To snad ne!
"Panebože. Hele jestli přístě zase budu chtít tolik pít tak mi to zatrhněte." namířila jsem na něj ukazováček. S úsměvem přikývl a pomohl mi na nohy.
"Půjdu pomalu domů." vrávoravě jsem došla ke vstupním dveřím a zamířila na ulici. Doufám, že nenarazím na démony jinak je po mně. Nad tou myšlenkou jsem se musela ušklíbnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rena Stirk -> Ria. Rena Stirk -> Ria. | Web | 10. prosince 2012 v 22:07 | Reagovat

Tak to zabilo... pití ze záchoda... to je moc... zejtra tu bude další, jasný?! Nice chapter... loool :DDD piš dál!

2 Katty-Hinata Katty-Hinata | Web | 11. prosince 2012 v 19:02 | Reagovat

xDDDDD Bože xDDD Ten konec s tím záchodem xDDD Bože! =DD Možná si stihnu přečíst i ten další dílek :P A mohla bys mě tam přidat? Prosííím! *w* xD

3 Avi Avi | 13. prosince 2012 v 21:04 | Reagovat

No fůj...Ty asi běžně piješ ze záchoda co? xDDD
Jinak bomba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama