Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Demon Hunters - 5.díl

20. prosince 2012 v 22:12 | Maiki |  Demon Hunters
!Pozor! Konec může bát trošku... drsnější pro čtenáře mladší 10 let. Pokud tu někdo takový je (silně pochybuju xD ) , prosím ať tento článek inoruje.


Sakra co… Kde jsem? Hlava mi třeští a nemůžu pořádně zaostřit. Ach bože. Proč ta postel pode mnou pořád drncá a rachotí? Moment… Tohle není moje postel. To je auto! Chtěla jsem zvednout pravou ruku a promnout si oči, ale nemohla jsem. Do zápěstí mě zadřelo lano. Au! Já mám svazané ruce?! Sakra co se to děje? Nečmůžu se rozpomenout co se stalo. Začala jsem sebou házet ve snaze si nějak uvolnit ruce. Nemopohlo to. Jen se mi to lano víc zařízlo do zápěstí. Mrcha lano! Auto prudce zastavilo. Vymrštilo mě to proti zadním sedadlům. Z toho jsem usoudila, že jsem v kufru auta. Řidič vystoupil z auta, slyšela jsem zaklapnout dveře. Z venku jsem slyšela hlasy. Po chvilce se kufr otevřel a mé oči zalilo oslňující denní světlo.
"Dobrá práce hoši." promlubil hrubý hlas. Když se pro mě natahoval zastínil slunce a já mu uviděla do tváře. V puse cigaretu, sluneční brýle na nose a nagelovaný černý háro. Mafián. Bože kam jsem se to dostala? Chňapl mě za ruce (lano se mi opět zarylo do zápěstí) a vytáhl ven. Vlastně vyhodil. Spadla jsem na zem, až se zvedl prach. Rozkašlala jsem se.
"Nekašlej mi tady ještě od tebe něco chytnu! A hni se! Nemám na tebe celej den!" hrubě mě postavil na nohy a postrčil směrem dopředu. Zavrávorala jsem, ale rovnováhu jsem udržela. Pro jistotu mi zavázali oči a někam mě vedli.

Chůze příjemná nebyla. Často mi přistála facka, že jim šlapu na nohy. Vždyť já nic nevidim, mám přes oči pásku nebo šátek nebo já nevim co. Šáhli jsou ty chlapi fakt.
Zastavili jsme se. Uslyšela jsem vrzání dveří. Ani ne za 5 vteřin na to do mě strčili a já někam spadla. Nevím kam, ale ihned za mnou zavřeli. Slyšela jsem to vrzání.
"Takže tebe taky zajali?" ozval se hlas. Dívčí. Takže tady je někdo se mnou.
"Kdo jsi? Kde jsme?" snažila jsem se postavit, ale ztratila jsem rovnováhu. Bez zraku jsem omezená.
"Ty nic nevidíš co? Tak počkej." uslyšela jsem jak se ke mně někdo plíží, ale nemohla jsem rozpoznat odkud. Uslyšela jsem něčí dech. Chvilku na to mi šátek z očí spadla a já se mohla rozkoukat. Byla jsem v nějaké stodole, ale protože zeď byla stlučena z prken a jimi dovnitř svítilo slunce. Kromě kupky sena v rohu tu nic nebylo. Kousek předemnou klečela dívka se smaragdovýma očima a vlasy dvojí barvy, blonďaté a černé. Já jí odněkud znám, ale nevzpomenu si teď odkud.
"Lepší?" letmo se usmála. Přikývla jsem. Teď už jsem se postavit mohla. Přešla jsem ke dveřim a narazila do nich, jestli se neotevřou.
"To už jsem zkoušela. Odtud se nedostaneme." zakroutila hlavou moje "sousedka"
"Všechno jde, když se chce." mrkla jsem na ní, poodstoupila se a s rozběhem narazila do dveří. Nic.
"K čertu s tim!" dřepla jsem si na zadek, ruce stále za zády. Až teď mi došlo, že bych si je mohla přehodit dopředu. Lehla jsem si, skrčila nohy a ruce pod nimi provlýkla. Hned to bylo pohodlnější.
"Můžeme si ty pouta rozvázat a zdrhnout! Támhle je okýnko!" ukázala jsem rukama nahoru, na stěnu naproti mně. Opravdu tam bylo okýnko, ale trochu vysoko.
"Tam se nedostaneme." zavrtěla hlavou. Sakra to pořád všechno vzdává?!
"Nějak to jít musí! tak aspoň si rozážeme ty pouta!" namítla jsem. Znovu zavrtěla hlavou.
"Přijdou nás zkontrolovat a užít si. Jestli zjistí, že nemáš pouta, dopadneš hodně špatně." rozechvěla se. Po chvilce se uklidnila.
"Ale vůbec ses nezměnila, Maiki." obdařila mě zářivým úsměvem. Já ten úsměv znám! Já jí znám! Jasně, už vím, kdo to je!
"Michelle! Co.. Jak… Vůbec co děláš v Japonsku?" byla jsem zmatená. Moje nejlepší kamarádka, která se musela kvůli smrti rodičů odstěhovat za tetou do Ameriky je tady, v Japonsku. Neviděla jsem jí asi 3 roky. Neměly jsme se jak spojit, její tetička bydlí na farmě bez internetu.
"Oni mě sem přibezli. A Hirota taky." sklopila hlavu.
"Kdo je Hiroto?" přisedla jsem si k ní.
"Můj kamarád, nejlepší kamarád. Seznámili jsme se v Americe. Je taky z Japonska. Je strašně fajn. A taky je to můj přítel." mírně se začervenala.
"A proč nás se vůbec přivezli? Co od nás chtějí?"
"Pořád ti to nedochází? Ti co nás sem přivezli jsou AntiLovci! Chtějí, abychom jim prozradili všechno co víme. O klubovnách, o vedení, o různách srazech. Mučí nás za to. Ale zatím jsme jim nic neřekli. Držíme se." kousla se do rtu. Z venku se ozval křik. Jako kdyby někoho řezali.
"Hiroto!" zakřila kamarádka a prudce vstala, jenže se se jí podlomila kolena a já ji chytila do náruče, aby si nedala na pusu.
"No tak. Klid." překvapeným hlasem jsem jí posadila.
"Když oni ho… oni ho můžou i zabít." po tváři se jí skoulela jedna obrovská mokrá slza. Bylo mi jí v tu chvíli šíleně líto. V tu chvíli mit o bliklo.
"Jsme Lovci ne?! Přivoláme svoje zbraně a rozsekáme to tu na maděru." hlavou mi prolítly krvavé myšlenky.
"Ty lana nám brání používat moc lovců." povzdechla si Michelle.
"Tak je rozvážeme!"
"Říkala jsem ti, že to nejde!"
"Ale jde! Chodí kontrolovat v noci?"
"Ne, spí. Těsně před západem slunce nás přijdou zkontrolovat a užít si. Pak je do rána pokoj."
"Uděláme noční přepadovku!" stoupla jsem si a cítila se jako Superman.
"Cvoku to nám neprojde!"
"Ale projde!" ušklíbla jsem se a sdělila Michelle plán. Přijdou na poslední kontrolu, udělaj co dělaj vždycky, my se necháme (bohužel) a až bude tma rozvážeme si pouta. Přivoláme naše zbraně a dostaneme se odtud. Najdeme Hirota a zdrhneme do nejbližšího města odkud zavoláme pomoc.

"Tak krásky, jsme tady!" dveře se rozlítly a dovnitř vešlo asi 5 chlápků. Všichni nagelovaní, cígo v puse a ověšení jako vánoční stromeček.
"Hele, tu novou zatím nech bejt ať si zvykne." pohodil jeden hlavou směrem ke mně. Probodávala jsem je nenávistným pohledem.
"Ale né! já si chci pořádně užít! A tamta už stejně nemá energii! Já chci tu novou!" dupl si druhý.
"Tohle je šéfův rozkaz. S novou jenom málo, ať si zvyká. Máš ještě dost nezapomínej, mohla by ti pěkně poškodti nádobíčko." uchechtl se další. Chvilku se tam dohadovali než ke mně přišly dva a k Michelle tři.
"Tak jo kočičko, uvidíme jak chutnáš." klekl si přede mě jeden z těch týpků, vzal mi tvář do ruky a políbil mě. Ale ne lehce, násilým mi narval jeho jazyk do mojí pusy. Bylo to něco odpornýho! Chtěla jsem ho odstrčit, ale ten druhý mi chytl ruce a začal mě hladit po celém těle. Chtěla jsem křičet, kousat, škrábat, kopat, ale nemohla jsem, protože oni byli silnější. Koukla jsem směrem k Michelle. Nemohla jsem uvěřit svým očím! To, co dělají mě je jen čajíček oproti tamtomu. Chudinka Michelle. Oni jí normálně znásilňujou! Jak můžou?! Dostala jsem na ně vztek. Takový, že jsem toho, co mi držel obličej kopla. Protože byl rozkročený, šlo to hezky doprostřed.
"Au! Ty svi*e!" zaklel a svalil se na zem. Od toho, co mid ržel ruce mi přílítla facka.
"Říkáš si o to sama! Se*u na šéda! Dostaneš nálož!" procedil mezi zuby, svalil mě na záda, strrhl te mě kalhoty a vnikl do mě. Bolelo to. Strašně moc. Chtělo se mi brečet. Chtěla jsem řvát bolestí. Vůbec to nebylo jako s Renem, to příjemné milování. Tohle bylo tvrdý znásilnění!

Konečně zmizeli. Zdrcená jsem si oblékla kalhoty a dala slzám volný průchod. Zatla jsem pěsti a zkusila se postavit. Nešlo to. Rozkrok mě příšerně bolel.
"Dnešní noc vyjde!" procedila jsem skrz zuby a zatla pěsti. Musí to vyjít! Tohle nehodlám trpět další dny!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Avi Avi | Web | 20. prosince 2012 v 22:23 | Reagovat

Juj..:D Si se nějak rozjela holka xD To asi to Yaoi co sem ti poslala ne? xDD

2 Ria Ria | 22. prosince 2012 v 12:45 | Reagovat

Už vidím toho Rena, jak je pak všechny zmasakruje, až se to dozví..:DD

3 Katty-Hinata Katty-Hinata | Web | 25. prosince 2012 v 14:38 | Reagovat

Bože,to je tak úchylný! xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama