Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Demon Hunters - 6.díl

23. prosince 2012 v 20:34 | Maiki |  Demon Hunters


"Tohle není možný! Proč se to stalo? Kde jenom je?" Ren přecházel po místnosti sem a tam, přičemž si hryzal nehet u palce levé ruky.
"No tak uklidni se. My taky máme strach jasný?!" pronesl Haki a zamračil se.
"Jenže ona není tvoje holka!" vybouchl Ren. Na to se sesunul do křesla a zabořil obličej do dlaní. "Když já nevim, co mám dělat."
"Ty sis taky na chvilku zmizel a nikdo o tobě nic nevěděl." založila si ruce na prsou Avi.
"Nojo, jenomže já jsem si domů přišel sbalit věci a naši věděli, že jdu na lov. Přece jenom jsou taky lovci. A mistr to taky věděl. Jenomže jí někdo unesl, chápeš to?! Zmizela a nedala o sobě vědět!"
"Sakra chlape, ty jseš jak na pérkách. Mistr jí už přece hledá, ale dokud nepoužiju přívěsek, tak jí nenajdeme." opřel se Alan o futra. Zrovna se vrátil z obhlídky města. Haki k němu hned přiskočil a začínal se k němu lísat. Bělovlas svého přítele poplácal po hlavě a ochranářsky ho obejmul. Poté si chtělo jít sednot, ale někdo hho chytl za rameno. byl to mistr.
"Alane, Rio, Rene, jdeme. Našel jsem ji." překl s kamennou tváří a zamířil směrem k východu. Všichni jmenovaní se zvedli. Leo taky.
"Kluci, jestli mi na ní jenom sáhnete, je p vás." ukázal váhružně na oba chlapce a rozloučil se svou dívkou.
Všichni nasedli do auto a vyjeli. Nikdo nepromluvil, jen nechali mistra, ať jede.

v

"A jeto!" rozjasnila jsem se, když jsem i Michelle sundala provaz z rukou. Přivolala jsem katanu. Pomohla jsem kamarádce vstát a chodit. Po tolika takovýhle dnech se divím, že vůbec dokáže sedět. Mě to sice taky bolí, ale přežiju to. Michelle se, ale sotva drží na nohou.
Dosouřaly jsme se ke dveřím. Pomocí katany jsem vypáčila dveře a zkontrolovala vzduch. Potom jsem našla křoví, kam jsem uložila Michelle a šla hledat toho jejího kamaráda. Jakže se jmenuje? Hi.. Ho… Ha… Nevim, já si pak vzpomenu. Byla tady spousta budov. Ve dvou se svítilo, tam bych lízt neměla. Pak tu byla ta stodola, odkud jsme právě vylezly a ještě další dvě stodoly.
Prohledala jsem jednu stodolu. Nic tam nebylo. Vůbec nic. Prostě jenom stěny a děravá střecha. Teď je na řadě ta druhá stodola. Připlížila jsem se k ní. Oblídla jsem terén a když kolem nikdo nebyl, potichu jsem otevřela. No, snažila jsem se potichu otevřít, ale panty u dvěří by potřebovaly promazat. Pěkně vržou. Ve vnitř byla tma. Jenom díky pootevřeným dveřím, ve kterých jsem stála dovnitř pronikalo měsíční světlo. Vklouzla jsem do stodoly a rozhlížela se. Chvilku jsem vůbec nic neviděla, ale pak jsem v proužku světla spatřila kluka vysícího za ruce uprostřed stodoly. To musí být on! Přoběhla jsem k němu. Z oblečení má cáry a všude škrábance nebo hlubší rány. Obličej je jedna velká krkvavá skvrna.
"Prosím… Nechte mě bít, stejně ze mě nic nedostanete." zamumlal. Viděla jsem, jak se mi svaly na rukou najaly, jak zatl pěsti.
"Klid, nebudu tě mučit. Přišla jsem tě zachránit. Chvilku vydrž, přeřežu to lano." obešla jsem ho, poté vyskočila a katanou přesekla provaz. Dopadla jsem a měla co dělat, aby neskončil pusou v prachu.
"Mám tě." držela jsem ho. Páni, to je tíha. Hodila jsem si jeho ruku kolem ramena zvedla jsem se. Odvolala jsem katanu a chytla ho za pas. Pomalu sjem vyšli ven. Zamířila jsemke křoví, kde čekala Michelle.
"Tady je." položila jsem ho na zem. Kamarádce vyhrhly slzy do očí a vrhla se k němu.
"Hiroto." zašeptala, pohladila ho po tváři a chytla ho za ruku. Ohlédla jsem se, jestli nikdo nejde. Naneštěstí někdo šel. Potichu jsem se vykradla z křoví aby je nenapadlo tam jít. Přivolala jsem si katanu.
"Tady je! Vidim jí!" zakřičel a ukázal mým směrem. Sakra! Zpoza rohu vyběhlo pár dalších goril. Stoupla jsem si a změřila je pohledem. Bylo jich celkem sedm.
"Tak holčička si myslí, že může utýct! Chyťte jí!" křikl ten, co mě uviděl. Na jeho rozkaz se zbytek rozeběhl proti mně. Šli na mě s nožíky a klacky. Odrážela jsem jejich útoky, jak nejrychleji jsem mohla. Pár se mi jich povedlo zranit, ale jim se zase povedlo párkrát zranit mě.

Zbýval už jen ten velkej typoš, co je na mě poslal. Lapala jsem po dechu a držela si bok, na kterém jsem měla dlouhou hlubokou krvácející ránu. Smál se. Odporně se smál. Smál se mně. Udělala jsem krok vpřed, jenže se mi podlomila kolena a já padla celá do prachu. Otočila jsem hlavu tak, abych na něj viděla.
"Nám nikdo neuteče." zašeptal, když si ke mně přidřepl.
"Ty… Ty hajzle! Stejně už mě určitě hledají! A ty dva taky!" mluvila jsem skrz zaťaté zuby. Rozesmál se.
"Vás?! Vždyť ani neví kde jste. Jak by vás asi mohli najít." smál se dál a dál, dokud se neozval výstřel a on se neskácel k zemi do kaluže jeho vlastní krve. Čistý průstřel lebkou. to mohl udělat je jediný člověk.
"MY je našli." promluvil. Podívala jsem se směrem, odkud se hlas ozval.
"Rene." usmála jsem.
"Maiki! Jsi v pořádku?" přispěchal ke mně a vzal mě do náruče. Sykla jsem bolestí. Vzal mě za rozseknutý bok. Podíval se na moje zranění a potom lítostivě na mě.
"Promiň. Měli jsme přijet dřív."
"Hlavně, že tu jste. Támhle za keřem jsou další dva. Jedna nemůže chodit od toho, jak jí tady znásilňovali a on se nemůže hýbat vůbec. Mučili ho pro informace." ukázala jsem směrem nalevo do sebe. Na někoho ukázala a ukázala směrem, kterým jsem ukazovala já. Byl to Alan. Vyběhl směr křoví a oba donesl k autu. Oni mají auto! Vlastně spíš dodávku.
"Rio! Postarej se o Maiki, my to tady jdeme vybílit." předal mě Rie, přivolal si sniperku, nabil a vyšel. Alan mě tak ještě donesl k dodávce a spolu s Renem a mistrem šli do budov, kde se svítilo.
"To yvpadá hodně zle." zamračila se na moje zranění.
"Já jsem na tom dobře. Zkontroluj spíš tady Hirota. Ten má na kahánku." pohodila jsem hlavou směrem ke klukovi sedícím vedle mě.

"Můžeme jet domů." asi po hodině se mistr a kluci objevili u nás. Pomohli nám nasednout a jeli jsme domů. Cestou nás mistr vyslýchal. Odpovídala jsem já a Michelle, Hiroto byl v bezvědomí. Nikdo jiný cestou nemluvil. Alan seděl mlčky za námi. My zranění spolu s Renem sedícím vedle mě jsme seděli uprostřed. Ria seděla na místě spolujezdce a mistr řídil.
Cesta byla dlouhá a únavná. Ale naštěstí už jsme zpátky. Jsme doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ria Ria | 28. prosince 2012 v 18:27 | Reagovat

nice.. piš dál, honey.. :D řekne to Maiki Renovi?:D

2 Katty-Hinata Katty-Hinata | Web | 5. ledna 2013 v 16:20 | Reagovat

Nádherný *w* Rychle jedu na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama