Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Demon Hunter - 10. díl

17. ledna 2013 v 21:48 | Maiki |  Demon Hunters




Začala jsem se drát skrz démony jako přes dav rozbouřených diváků na nějakém koncertě. Vše bylo zpomalené. Jako ve filmu, když najednou hoděj střih a scéna je zpomalená. Po budově asi šplhat nebudu, takže musím dovnitř do klubovny a potom přes půdu na střechu. Snad to stihnu. Ksakru!

U vchodu démonů moc nebylo, ale očividně jim dělali potíže. Pomohla jsem jim a vběhla dovnitř. Tolik raněných. Většina odstřelovačů zeshora. Kousla jsem se do rtu. Snad to bude dobré. Bita venku už pomalu polevuje.
Běžela jsem na střechy. Shody jsem brala po dvou.
Konečně jsem stanula na střeše. Bylo tu pár démonů, které jsem rychle oddělala. Pohledem jsem hledala Rena. A nemusela jsem hledat dlouho. Prakticky hned jsem o našla. Vedle něj ležela Kim-chan. Neočekávajíc hrozbu jsem se vrhla ke Kim. Vytáhla jsem jí na střechu. Málem se dole rozplácla. To by mě asi doma nepochválili. Zvedala jsem se, že pomůžu Renovi, ale někdo/něco mě přirazilo na okraj střechy zády napřed. Všechen dech z mých plic byl rázem tentam. Nemoha jsem nabrat kyslík do plic ani sílu do ruky ve které byla zbraň. Jen jsem vytřešťěnýma očima zírala na to stvoření nade mnou. Přidržovalo mi ruce, abych s nimi nemohla hýbat. Dotek byl studený a slizký. Cítila jsem, jako by se ze mě vytrácela energie Sakra! Pořádně jsem si toho netvora prohlédla. Jazyk vysící z tlamy plné ostrých zubů. Tělo podobném lidskému jen s tím rozdílem, že jakoby černě průhledné a s dlouhým ocasem. Oči nemají. Uvnitř toho, co by měla být lebka mají takové malé kuličky, které občas zajiskří, ale jen slabě.
Konečně jsem nabrala dech.Snažila jsem se vzepřít. Moc jsem se snažila, alespoň nohou ho nějak zranit, ale nešlo to. Pomalu mi docházela síla. Do pekla s tim! Kousek ode mě v pravo se ozval křik. Pootočila jsem hlavu. Pro tentokrát to byl Haki. Nevšimla jsem si ho. Bránil Alana. Ten měl rozbitou hlavu. I Haki byl zraněný, noha mu sině krvácela, ale držel se. Pode mnou se ozval další křik. Pootočila jsem hlavy jak jsem jen mohla, abych viděla dolů. Sice jen na jedno oko ale viděla jsem. Na zemi se válelo pár raněných. Do očí mě ihned praštili dvě povědomé postavy. Ria a Leo. Očividně byli na dně sil. Michelle jsem nikde dole neviděla. Ani Hirota. A to jsem je měla přímo za sebou. Katty taky zmizela. Ne moment Vidím ji! Je kolem ní ohromný počet démonů. Tohle sama nezvládne! Vrátila jsem hlavu do pohodlné polohy a rozhlédla se po střeše. Haki už toho démona porazil a odvlekl Kim-chan ke zbytku raněných, co byli na střeše. Poté vedle nich zkolaboval.
"Haki!" zakřičela jsem na kamaráda. Nereagoval. Podívala jsem se na druhou stranu, Renovým směrem. Stále s tím démonem zápasil. Taky mu už docházely síly. Poznám to na něm. Vždy, když už sbírá skoro poslední síly, zatne zuby a na rukou mu naběhnou žíly. Takhle jsem ho už párkrát viděla na jeho zápasech v KickBoxu, když měl proti sobě silného přítele. Nikdy nehleděl na rozhodčího, bojoval do posledních sil. Teď to je to samé. Jen tu žádný rozhodčí není.
Oči mě začaly pálit. Nějak si na brečení nepotrpím, ale tohle už nejde vydržet. Kousek ode mě leží velká skupina mých přátel a známých, dokonce i příbuzných. Pode mnou to samé. Nikdo není schopen bojovat. Všichni, co by byli schopni bojovat jsou obklíčeni (Katty) nebo jsou v situaci, kdy se nemohou ani hnout (já a Ren). Koukala jsem se na svého přítele a v duchu mu dodávala energii. Když v tom se to stalo. Ren povolil, jeho sniperka zmizela a démon ho strčil. Už předtím byl kusem zad mimo střechu. Teď z ní padal. Hlavou napřed. Vzedmula se ve mně síla. Odstrčila jsem démona nade mnou a chtěla se za ním vrhnout dolů. Stačila jsem jen natáhnout ruku v naivní představě, že ho tak chytnu. Během pár vteřin ležel dole. Nehybný, nejevící známky života. Nebylo vidět jestli dýchá nebo ne. Tak dobrý zrak nemám a celý můj pohled v tu chvíli rozmazával slzy. Slzy beznaděje a smutku. Z mých úst vyšel křik. Popadl mě šílený záchvat beznaděje a vzteku. Viděla jsem rudě a těžce oddychovala. V mé ruce se objevila má katana. Rozhodným krokem jsem šla ke zbylým démonům na střeše a rozmetala je na kousky Poté jsem seskočila dolů. Cítila jsem v sobě tolik energie jako nikdy před tím. Každý démon, kterého jsem zahlédla biť jen koutkem oka byl smeten z povrchu zemského. Až tak zuřivá jsem byla. Mé myšlenky mysleli jen na zničení. Kdyby mě někdo zezadu nechytl za ruku, neprobrala bych se. Došlo mi to. Chovala jsem se jako bestie. Krutá bestie. Ztratila jsem nad sebou kontrolu. Ničila bych i dál a dokonce i nevinné. Přede mnou klečela vystrašená dívka. Má pravačka byla napřažená, připravena zasadit úder. Nikde už žádný démon. Odvolala jsem zbraň a zhroutila se na kolena. Podívala jsem se za sebe, kdo mi drží mou levou ruku. Ren. Jak… Kdy? Vždyť spadl. Přidřepl ke mně a zesílil stisk.
"Rene…" šeptla jsem. Měl ošklivý pohled. Zasloužím si ho.
"Já… Omlouvám se. Že jsem tě nechytla když jsi padal a za moje chování. Ztratila jsem nad sebou kontrolu. Jsem zrůda. Omlouvám se." Teď jsem brečela. Litovala jsem posledních okamžiků. Jsem neschopná. Neumím se ovládat ani chránit ty, kteří mi jsou nejdražší. Klečela jsem na zemi a vzlykala. Slzy byli studené a volně si tekly po mých tvářích. Uběhla pár vteřin a byla jsem v jeho objetí.
"Ty nejsi zrůda. Jsi ta neúžasnější holka kterou znám. Občas prostě nedokážeme ochránit ty, kteří jsou nám drazí a někdy naše nervy nevydrží a my se naštveme. To je normální. Člověk není Bůh, aby zvládl vše. A ani nejsme zrůdy nebo stvůry. Jen máme city, které nás dokáží někdy plně ovládnout." Mluvil uklidňující hlasem a hladil mě po vlasech. Objala jsem ho a zabořila obličej do jeho ramene. Brzy bylo mokré.
Kousek jsem se odtáhla a prohlédla si ho.
"Jak to, že jsi tu? Spadl ze střechy hlavou napřed. Nehýbal ses. Já- já myslela, že jsi…" ani jsem ta slova nemohla vyslovit. Tak těžké to bylo. Znovu mě objal, tentokrát pevněji.
"Nespadl jsem přímo na zem. Spadl jsem na několik keřů, a poté z nich sjel. Byla to sice jen chvilka, ale zachránilo mi to život. Ani jsem neomdlel. Jen jsem sbíral síly." Mluvil čím dál tím tišeji.
Klečeli jsme tam značnou chvíli. Dokonce už byla tma, když jsme pomalu šli do klubovny.
Uvnitř to bylo strašně. Tolik raněných lidí jsem ještě neviděla. Byl to strašný pohled. Rozhlížela jsem se po kamarádech. Nepátrala jsem dlouho. Seděli v hloučku u Alana, Hakiho, Avi, Katashiho, Kim-chan a Toria. Došli jsme k nim. Nikdo z raněných zatím nebyl při vědomí. Prostě jsme u nich mlčky seděli a čekali, než se probudí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama