Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Escape - 6

12. února 2013 v 21:43 | Maiki |  Escape



"Sayuri!" zavolala jsem na blondýnu. Kim s Miph stály kousek za mnou. Otráveně se k nám otočila.
"Co chcete?" zeptala se otráveně.
"Odcházíme z gangu. Už nás to nebaví! A Maiki jde s náma!" ozvala se Miph. Sayuri se usmála.
"Vy dvě barevný hlavinky si jděte, ale Maiki mi tu necháte. Ona nesmí nikdy skončit." Poslední větu pronesla tak chladně a s takovým pohledem, že mi přejel mráz po zádech. Zatnula jsem ruce v pěst.
"Nebudeš mi rozkazovat kde mám a nemám být! Chci odejít a taky odejdu!" řekla jsem rázně a podívala se jí do očí. Přistoupila ke mně a čapla mě za tričko. Trochu mě nadzvedla do vzduchu.
"Jestli odejdeš, zažiješ takový peklo jako ještě nikdy, chápeš?!" pustila mě a otočila se.
"Odcházíme. Sayonara." Pronesla jsem s klidem v hlase a zamířila pryč. Měla jsem z toho všeho špatný pocit. Ta holka je schopná i vraždit když na to přijde.
"To bude v pohodě Maiki. Půjdeš se mnou do klubu a bude to." Obejmula mě kolem ramen Kim.
"Eto… já si vlastně myslela, že bych zkusila taneční klub. Omlouvám se." Podrbala jsem na hlavě.
"To je super! Seznámíš se s novejma lidma!" místo zklamání přišla radost. Zasmála jsem se a pokračovaly jsme v chůzi.

·
Rozloučila jsem se s holkama a zamířila nemocnice. Když teď vlastně začínám od znova, tak si to chci urovnat i s mámou. Na recepci jsem dostala roušku, kterou jsem si nasadila těsně předtím, než jsem vstoupila do pokoje.
"Ahoj." Pronesla jsem nejistě.
"Ah, zase ty? To se chceš bavit tím, jak umírám?" nadzvedla obočí a odfrkla si.
"Přišla jsem si promluvit." Řekla jsem odhodlaně.
"Posluchám." Opřela se zády polštář a poslouchala. Sedla jsem si na židli a začala mluvit. Nejdřív jsem se styděla, pak jsem se rozkecala. Mamka poslouchala někdy souhlasně zakývala hlavou. Strávila jsem u ní docela dlouhou dobu. Byla to příjemná chvíle. Konečně jsem měla pocit, že jí na mě záleží, že mě poslouchá. Nakonec mě vyhodila sestřička, protože byl konec návštěvních hodin. Rozloučila jsem se s mamkou a odešla. Zamířila jsem domů.

Doma byla jen sestra, která si dělala úkoly do školy.
"Chceš pomoct?" sedla jsem si vedle ní.
"Od tebe? Ne díky." Otočila se ke mně zády. Podívala jsem se na podlahu. Teď se mnou budou lidi takhle jednat. Budu si muset zvyknout. Šla jsem si dát sprchu. Přemýšlela jsem nad Sayuri. Zažiju si peklo… ale teď jde o to jestli psychické nebo fyzické. Každopádně to bude tvrdý.

·
"Ohayo." Pozdravila jsem Kim a sedla si do lavice. Koutkem oka jsem zahlédla Neko a Akaru. O něčem mluvily a přitom se dívaly na mě. Co plánujou?

Po výuce jsem zašla do tanečního klubu. Nejdřív se lekli, ale po namáhavém vyprávění se rozhodli to se mnou zkusit, pokud je nebudu bít. Snažili se, ale z jejich pohybů bylo jasné, že mi nevěří. Zkoušeli mě naučit několik prvků, ale první bylo protažení. Vzhledem tomu, že jsem cvičila jenom na tělocviku a někdy ani to ne, tak to bylo bolestivé. Často jsem měla chuť vyskočit ze země a do někoho praštit. Ty chutě jsem ihned zahnala a dál se soustředila na protahování .
Ke konci tréninku už jsem uměla první část základů. Jak propínat špičky apod. Tancování mě baví. Jako malá jsem ve školce tajně tancovala v pokoji.
Rozloučila jsem se s ostatními a vyšla ven. Miph má dneska trénink tak na ní chci počkat a pak zajdeme na koláček. Mňam. Sotva jsem vyšla z budovy uviděla jsem rychlou. Někdo ležel na zemi. Proč mám tak zlý tušení?! Prodrala jsem se davem dopředu. Ležela tam Miph! Přiběhla jsem k ní a klekla si na zem.
"Miph! Miph! Jsi v pořádku?!" křičela jsem. Nebyla v pořádku. Byla v bezvědomí a v břiše díru. Zírala jsem jako puk. Doslova jsem zkameněla. Jeden z doktorů se mě pokoušel zvednout, ale já se bránila.
"Nechte mě být! Je to moje kamarádka!" zařvala jsem na doktora. Vrazil mi facku.
"Jestli neodejdete jenom jí přitížíte Musí okamžitě do nemocnice!" zvýšil na mě doktor hlas.
"Můžu jet s ní?" zeptala jsem se tiše. Pálili mě oči. Doktor se na mě přísně podíval a pak přikývl. Naložili Miph na lůžko a uložili do sanity. Sedla jsem si k Miph. Vedle mě si sedl doktor a napojil jí kapačku. Podali mi její batoh s věcmi. Položila jsem si ho na klín.
Cesta proběhla rychle. Miph okamžitě jela na sál. Já si sedla do čekárny a čekala. Batoh s jejími věcmi jsem měla na klíně. Zavolala jsem Miphinýmu bráchovi. Dorazil během půl hodiny. Když mě viděl uslzenou s jejím batohem na klíně, skoro se sesypal. Podala jsem mu batoh. Přijal ho a sedl si vedle mě na sedačku.
"Jak se to mohlo stát?" hlas se mu třásl. Zavrtěla jsem hlavou.
"Nejspíš byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě." Zvedla jsem nohy na sedačku a obejmula si je rukama. Je to kvůli mně. Určitě. Miph s Kim tam stály se mnou když jsem říkala, že odcházím. A Sayuri ví, že jakmile mám kamarády, tak si k nim vytvořím velké pouto a cokoli se kamarádům stane, je jako by se stalo i mně. Navíc se dneska Neko s Akaru na něčem domlouvaly a obě jsou schopné někomu zarazit do břicha nůž. Ale nezabily by. To ne. To by dokázala s čistým svědomím jenom Sayuri.
Po dvou hodinách vyšel doktor. "Nebojte, bude žít. Sice rána by hluboká a zasáhla střeva, ale bude žít. Vy jste bratr? Pojďte se mnou." Pokynul doktor na modrovláska vedle mě. Odešla jsem domů a cestou zavolala Kim. Jak se mi ulevilo když to zvedla. Varovala jsem jí. Pro jistotu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kim Kim | Web | 13. února 2013 v 18:36 | Reagovat

Bože Mip T.T Tie svine O.O Povraždíme ich Maiki xDD Inak to nevidím :DDD Je to dokonalé Maikle :33

2 NaikoruJ NaikoruJ | Web | 16. února 2013 v 22:47 | Reagovat

... Páni. Občas mi přijde, že na ten děj trošku spěcháš, ale čte se to bezvadně ^^ těším se na pokračování :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama