Chibi/Ty v Narutovi -> tady :) _____ Máš na mě nějaký dotaz? Ptej se.

Escape - 7

23. února 2013 v 22:53 | Maiki |  Escape



Další dny byl celkem klid, ale dělala jsem si starosti o Miph. Její stav se nezlepšoval, naopak, zhoršoval se. S Kim chodíme Miph každý den navštěvovat a já se pak vždycky ještě stavuju za mamkou. Konečně máme nějaký vztah jako matka s dcerou. Už na mě není hnusná, vlastně se hodně změnila, skoro pořád se na mě usmívá. Mezitím mě Neko nebo Akaru několikrát zbily. Nechala jsem si to líbit, jenže když pak přišla pomlácená na trénink, tak se mnou nikdo nekomunikoval.
Dneska to bylo stejný. Po škole si na mě počkala Neko a zmlátila mě. Nijak jsem se nebránila. Když se mnou skončila šla jsem na trénink. Jakmile mě všichni uviděli, ztichli a podívali se jinam. Někdo ke mně sice prohodil slovo, ale jenom kvůli sestavě nebo něco kvůli tancování.
Vyšla jsem na ulici a chystala se domů když mi zamával Yoshi. Lehce jsem zčervenala. Přistoupil ke mně s úsměvem, ale jakmile spatřil moje šrámy na tváři, zamračil se
"Myslel jsem, žes s bitkama přestala." Vzal mě za bradu aby mohl mou tvář nastavit světlu.
"Já se neprala, zmlátila mě. Já se nechala." Odstrčila jsem mu ruku a podívala se mu do očí.
"Slyšel jsem o Miph. Měla by sis dávat pozor." Zamračil se. Mračení mu nesluší, dělají se mu vrásky na čele.
"Ale vy si taky musíte dát pozor. Sayuri půjde i po vás a mě si nechá nakonec. A nemrač se, budeš mít vrásky." Ťukla jsem ho do čela. Zasmál se a rozcuchal mi vlasy. Zamávala jsem a mu a chtěla odejít, ale chytil mě a přitiskl k sobě.
"C-Co to děláš Yoshi?" nervózně jsem zasmála a začala se kroutit. Zesílil stisk. "Začínáš mě pomalu dusit." Řekla jsem přidušeně.
"Nechápu to. Nevím proč, ale kdyby se ti něco stalo, těžce bych to nesl." Jeho hlas byl divný. Takový ustaraný.
"Já jsem a budu v pořádku Yoshi. Teď mě prosím pusť, nebo se vážně udusím." Stisk povolil, ale nepustil mě. "Ještě chvilku prosím. Ještě chvilku bych chtěl takhle zůstat." Cítila jsem se, jak mi rukou prohrabuje vlasy. Hlavu si položil na moje rameno. Pomalu jsem zvedla ruce a taky ho objala. V tu chvíli mi bylo příjemně. Přála bych si aby ta chvíle nikdy neskončila.
Yoshi se trochu odtáhl a podíval se mi do očí. Já se podívala do těch jeho. Naklonil se ke mně a chytl mě za bradu. Cítila jsem jeho dech na svých tvářích. Čekala jsem, kdy se naše rty setkají, ale nestalo se. Místo toho se ozvala dutá rána, Yoshiovi oči potemněly a ochabl. Spadl na mě. Chytla jsem ho do náruče a podívala se za něj. Viděla jsem jak nějaká osoba běží se zakrvácenou trubkou v ruce pryč. Nemohla jsem rozeznat kdo to byl, přes hlavu měl kapuci a navíc brzy zmizel za rohem. Podívala se na Yoshiho hlavu. Zezadu silně krvácela. Vlasy se mu začaly slepovat od té tmavé tekutiny a zelená mikina se začala obarvovat. Celá jsem se roztřásla až jsem si musela kleknout. Yoshiho jsem si položila na klín. Vytáhla jsem mobil a zavolala rychlou.

Záchranka dorazila během pár minut. Celou tu doby jsem tam klečel na zemi, krvácejícího Yoshiho na klíně. Ta sv*ně Sayuri! Tohle je to peklo, které mi slibovala .A bude hůř. Začalo to Miph, pokračuje přes Yoshiho a další na řadě je Kim. Pak přijde na řadu rodina a až nakonec já. Rozbrečela jsem se. Když přiběhli doktoři, naložili mě i s Yoshim. Celou cestu do nemocnice jsem probrečela. S doktory tu byla i nějaká sestřička, utěšovala mě. Potřebovala jsem to.

V nemocnici mě vzali do ordinace, aby mě očistili od krve. Nevím, kam s Yoshim odjeli. Ta sestřička co se mnou byla sanitě mi došla pro horkou čokoládu S vděkem jsem přijala a pomalu tekutina upíjela.
Po dopití čokolády se mi nechtělo jen tak sedět. Zeptala jsem se, jestli můžu zajít za mamkou na pokoj. Nakonec souhlasili a dali mi roušku, kterou jsem si uvázala přes pusu a zamířila k mamce do pokoje.
"Ahoj." Pozdravila jsem tiše. Mamka si četla nějaký časopis. Když mě uviděl, lehce se usmála.
"Ahoj Maiki. Copak tu děláš po návštěvních hodinách?" byla trochu udivená. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si vedle na židli vedle její postele.
"Já… Přijela jsem s kamarádem. Někdo ho praštil trubkou přes hlavu. Teď ho ošetřují." Řekla jsem tiše. Moc dobře se mi o tom nemluvilo. Mamka se na mě soucitně podívala.
"Copak už tady neleží jedna tvoje kamarádka? Jak se jmenuje… Miphyra?" tázavě se na mě zadívala. Začaly mě pálit oči. Přikývla jsem.
"Jo, Miph už tady taky leží. Bodli jí do břicha. Teď Yoshiho praštili do hlavy. Mami já se bojím, co udělají Kim a tátovi se ségrou." Podívala jsem se na mamku. Cítila jsem v sobě neuvěřitelnou úzkost. Mamka mě vzala za ruku.
"Nahlas to na policii. Něco s tím udělají" usmála se. Zakroutila jsem hlavou.
"Nemám důkazy a navíc by mohli říct, že jsem to udělala já a pak jsem to všechno sehrála. Vždyť víš, že jsem dřív mlátila lidi. Měla jsem se raději nechat šikanovat a nikdy nepřijmout pomoc Sayuri. Život by byl snažší." Zatla jsem ruce v pěst a cítila, jak mi po tváři stekla slza.
"Minulost nemůžeš přepsat, ale budoucnost ještě napsaná není. Když to s Kim začneš řešit s policí a třeba i ve škole. Uvidíš, že to dobře dopadne. Všechno." Podívala se na mě takovým výrazem, že jsem se musela usmát a odkývat to. Po tomhle rozhovoru jsme se zvedla a odešla.
Došla jsem k sesterně a zaklepala na dveře. Otevřela mi ta sestřička, která mi donesla čokoládu.
"Promiňte, ale nevíte něco o Yoshim? Ten zrzavý kluk jak ho praštili ho hlavy." Podrbala jsem se ve vlasech. Sestřička se usmála a poodstoupila ode dveří. U stolu na židli seděl Yoshi s obvázanou hlavou a něco pil . Jakmile mě zpozoroval odložil kelímek s pitím a zamířil ke mně. Vzal si od sestřičky bundu, poděkoval a vyšli jsme ze sesterny.
"Jakto, že už tě pustili? To ti nic není?" zeptala jsem se, když jsem šli k východu.
"Mám tvrdší hlavu než se zdá. Naštěstí mi tak trubka jen rozsekla kůžu. Ani otřes mozku nemám. Ale bolí, ti povím." Zasmál.
"Baka. Jak se můžeš po tom smát? Měla jsem strach." Řekla jsem mírně nafučeně. Objal mě kolem ramen.
"Neboj se. Já přežiju cokoli." Usmál se a pokračovali jsme k východu.

Venku bylo ještě trochu světlo tak jsme si šli sednout do parku na lavičku. Bylo tam ještě docela dost lidí, takže se nemusíme bát dalšího útoku.
Seděli jsme tam a povídali si, když mě Yoshi vzal za ruku a přitáhl si mě k sobě.
"Co to děláš?" lehce jsem se začervenala. Jen se usmál a naklonil se ke mně. Naše rty se setkaly. Bylo to něco odzbrojujícího. Polibek k mé smůle trval jen pár sekund. Cítila jsem, jak začínám rudnout.
"Děje se něco?" zeptal se nevinně. Zasmála jsem a místo odpovědi jsem ho políbila na oplátku. Den plný překvapení, dá se říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ai Eater Ai Eater | Web | 26. února 2013 v 17:16 | Reagovat

Gome,že nepíšu k tématu :-?  :D
Hai,hai..já nekončím...Collab bude i kdyby mě měl zastřelit tuřín nebo kdokoliv xD Jo..právě proto jsem to napsala,protože nechápu co lidi na Kakaovi viděj..Mě se jeho RPC zas tak extrémně nelíběj =X
Tákže nekončím...a už nikdy to nebudu prohlašovat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama